HATE OR LOVE?

30.část

*Z pohledu Viktorie*

Další den už jsem se z tréninku ulít nemohla a musela jsem tam jít. Přece jen byl to poslední tréninku, protože pozítří odlítáme.

Nakonec jsem se snažila zapomenout na všechno, co mě trápilo včera, na všechno nad čím jsme včera přemýšlela a nakonec jsem si trénink pořádně užila a jsem vděčná za tuhle příležitost. Za to, že můžu být s lidmi, které mám ráda a prostě si s nimi užívat života.

Včera mi volal Alex celý den, ale já jsem mu to nebrala, protože jsem nechtěla včera s nikým mluvit a samozřejmě mi Alex dneska taky několikrát volal. Nechtěla jsem, aby se o mě bál nebo něco podobného, ale neměla jsem zkrátka náladu na to být s ním, protože vím, že kdybych s ním byla, tak bych myslela a to, že za 2 dny odjíždím, proto jsem si myslela, že lepší bude nechat to tak, jak to je…

Došlo mi ale, že jsem se spletla, když jsem viděla Alexe před tanečním studiem, když nám skončil trénink. Stál tam opřený o zeď a vypadalo to, jako by se každou chvíli v jeho očích měly objevit slzy. Přišla jsme za ním, podívala jsem se na něj a řekla jsem:‘‘ Vím, že jsi na mě asi naštvaný, ale já včera byla zalezlá celý den doma a nechtěla jsem s nikým mluvit a dneska jsme měli poslední trénink a pozítří odjíždíme a tak jsem si myslela, že bude lepší, když…‘‘řekla jsem soucitně, ale Alex mě přerušil.‘‘Bude lepší, když co?! Když už se mi neozveš a bez jediného slova mi zmizíš ze života? To si chtěla říct? Viktorie, já chápu, že mi nechceš ublížit, tím že odjedeš, ale pamatuj, že já vím, že odjedeš, věděl jsem to už od začátku a i přes to jsem se rozhodl, že s tebou chci být, že tu chci být pro tebe jako kamarád, že ti chci pomoct zapomenout,protože jsem sám chtěl na někoho zapomenout a nemyslím si, že by to bylo něco jako kdybychom se měli využívat. To ne, já tě mám rád a vždycky jsem měl, ale láska to nebyla, to jsme snad poznali oba, ale nechci, aby mi tak skvělej člověk odešel ze života bez rozloučení….,nevím jak ty, ale já na tebe nezapomenu ani kdyby si odletěla na druhou stranu země koule..‘‘řekl Alex ze srdce. 

Jen jsem se na něj dívala, usmívala jsem se a jako bych každé slovo, které řekl, cítila. Cítila jsem, že to myslí upřímně a pochopila jsem, že jemu nezáleželo na tom, jestli odjedu nebo zůstanu, byl prostě rád, že semnou může strávit pár krásných dní a stejně tak jsme to měla já. Už od začátku jsme věděla, že to nebude mít šťastný konec, už i z toho důvodu, že pořád myslím na Justina, ale i přesto, že jsme to věděla, nelituju ani jedné vteřiny strávené a Alexem…

‘‘Já na té druhé straně země koule budu a ty budeš tady a můžeš si být jistý, že já na tebe taky nezapomenu…Byl jsi tady pro mě ve dny, kdy by bylo nejhůř, ve dny, kdy jsem měla v hlavě úplně někoho jiného, ty jsi to věděl, ale i přesto jsi semnou byl rád a nemyslel sis o mě nic špatného… Mám tě ráda, Alexi.‘‘řekla jsem a viděla jsem, jak se Alexovy oči rázem rozzářily štěstím. Pevně mě objal a já jsme zavřela oči, protože jsme věděla, že je to naposled, co ho vidím (zítra se budu chystat a chci být poslední den s mámou). Držela jsem ho dlouho a nechtěla jsme ho pustit, cítila jsem se hrozně, že ho tady nechávám, ale byla jsem ráda, že ani jeden z nás ten náš ‘‘vztah‘‘ nebral vážně. Naposledy se naše rty spokojily, ale oba jsme věděli, že v tom není nic víc než jen pouhé kamarádství…

Když jsem potom odcházela domů, v hlavě jsem si říkala, že by to možná většina lidí brala, tak, že jsem byla hloupá, že jsme Alexe jen využila, ale tak to nebylo. Bylo to něco, jako když se vám líbí váš nejlepší kamarád/kamarádka a vy byste pro něj chtěli cokoliv udělat. Je to něco, jako sourozenecká láska a proto vám nedělá problém tu osobu obejmout nebo tu osobu políbit a dát tak najevo vaši opětovanou ‘‘lásku‘‘. Ale láska jako taková, byla ta, kterou jsem cítila k Justinovi. Nebyla to láska, kdy jste ochotni jeden za druhého dát život nebo trávit s tím člověk každou minutu svého života. Takhle jsem to neměla a necítila jsem to tak k Justinovi, protože jsme oba mladí a občas nevíme, co chceme, ale něco (nějaká chemie) mezi námi bylo a bylo to silné. Byl to silný cit, který se nedá popsat, je to něco co vás táhne k té druhé osobě a vy ani nevíte proč. Ani kolikrát nechcete něco cítit, ale prostě to cítíte!

Došla jsem domů a všechno jsem mámě řekla. Celý večer jsme si povídaly o Justinovi, o Alexovi a já byla ráda, že jsem konečně po nějaké té době s mámou a můžu si sní takhle o tom promluvit a poslouchat její rady a hádám, že tohle mi na turné bude chybět nejvíc.. Objetí od mámy. Později jsme si s mamkou pustili film a obě jsme u toho usly.

*Z pohledu Justina*

Další den ráno jsem nevěděl, co mám dělat, pozítří Viktorie odjíždí s Miley na turné a já netuším, jestli za Viktorií mám ještě jednou zajít a třeba se sní rozloučit. Vím, že ten večer mi dala Viktorie jasně najevo, že už semnou nechce nic mít a já vím, že je teď s tím klukem, jak se potkali u cukrárny, ale něco mi říkalo, že bych s ní měl ještě jednou mluvit a pokud možno tak střízlivý…

Řekl jsem si teda, že za ní zítra zajdu a mezitím jsem dneska celý den seděl doma a čekal jsem, až přijede Jeremy a já s ním a s děckama zajdu na pláž.

Společně jsme si užili super den, jako vždy a já jsem nakonec odjel s Jeremym do Atlanty, abych u nich doma přespal, koneckonců myslím, že jedna noc bez návykových látek mi neuškodí…

*Z pohledu Miley*

Když jsem po tréninku viděla před studiem stát Alexe, smutného došlo mi, že se asi jdou rozloučit a to mezi nimi znamená konec a v tu chvíli mě napadlo, že to mezi Justinem a Viki ještě není ztracené…