*Láska Učitelská* ✔

8) Zpověď a Prasinky

Dvěstě schodů nahorů, třista dolů, a ještě jednou nahorů.

To je rozcvička.

Došla jsem do velké síně a usadila se nasvé místo.

,,Jak se vám líbí první dny výuky," zeptá se mě Brumbál aniž by vzhlédl od svého talíře.

,,Užasné," zalhala jsem a nabrala jsem si lžičku pudinku.

Brumbál si promnul špičku nosu a prohrábl si plnovous.

Nevěří mi.

,,Slyšel jsem že jste si pořídila sovu," pokračoval Brumbál dál.

,,Ano," řekla jsem opatrně. Vážně jsem teď neměla chuť bavit sr ohledně výuky, nedejbože ohledně Snapea, který, jak jsem si všimla, neseděl na svém obvyklém místě a nesnažil se udělat díru do stolu.

,,Jak se jmenuje," zeptal se Brumbál nevině.

,,Severka," vzdychla jsem.

Profesorka McGonagalová vyprskla smíchy, přičemž si vodou polila svůj smaragdový plášť. Okamžitě však zvážněla, utřela si skvrnu z oblečení a pokračovala v jídle jako by se nic nestalo.

Brumbál poprvé za celý rozhovor stočil svůj pohled na mě. Nejdřív povytáhl jedno obočí a pak se od plic zasmál.

Zrudla jsem jako ředkvička. Neměla jsem k tomu sice žádný důvod ale hluboko uvnitř mi něco říkalo že jsem to přepískla.

Najednou jsem totiž byla já ten, co svou nervozitu tlumí děláním děr do stolu.

***

,,Teviasi přestaň! Snažím se soustředit," zařvala jsem na na krále sedmi ostrovů, který právě recitoval báseň od Moriuse Moudrého.

,,Myslel jsem že máš Moriuse Moudrého a jeho Moudra ráda," pronesl Tevias uraženě.

,,Ano, ale tohle je teď důležitější," vysvětliji.

,,Musím do oběda skontrolovat všechny podepsané souhlasy do Prasinek a dodělat seznam studentů."

Severka nespokojeně houkne a otočí se ke mě zády.

,,Nebuďte protivní!" osopím sa na ně a opět se vrátím ke svým povinostem.

,,Není to jako za starých časů," začal si nanovo stěžovat Tevias.

,,Kdysi jsme spolu trávili celé dny a bavili se o Heroldovi Hrozném nebo o tom jaký brak napsala Sandy Slabá, ale teď už na mě nemáš vůbec čas!"

Má pravdu. Možná se až moc věnuji povinoste a zapomínám na zábavu.

,,Dobře," vzdychla jsem nakonec.

,,Pokud mě necháš tohle dodělat, budeme si celý večer předčítat z Fantastických zvířat a z Vážné poezie Darebáka Deana.

Teviasova tvář se rozzáří a po celý zbytek dopoledne mlčí jako hrob.

***

Studenti se seřadí do dvou řad a pomalu se šourají směrem ke kouzelnické vesničce.

Několik zmijozelských studentů po sobě hází sněhové koule.

Mým sobotním úkolem je vpořádku dovést žáky do Prasinek.

Cesta rychle ubíhá, za chvíli už se před námi tyčí první budovy městečka.

Studenti zrychlí a okamžitě se rozprchnou na všechny strany.
Tady moje povinosti končí.

Prasinky jsou opravdu malebná vesnice. Od doby kdy jsem tu byla naposledy, se vůbec nic nezměnilo.

Před očima mi naběhnou vzpomínky na dny, kdy jsem seděla s ostatními havraspárci u Máslového ležáku, nebo se jen tak potulovala mezi výlohami a cumlala lízátka z Medového ráje.

Už jsem se chtěla otočit a vrátit se do hradu, když vtom se ve mě něco zlomilo a já zamířila do jednoho z obchodů.

Za chvíli už jsem v lízala obrovské, modrozelené lízátko a rychlými kroky se vracela do hradu.

Některé věci se prostě nezmění.

***
Ráda bych znala váš názor na tuto povídku, takže se nebojte psát klidně i kritiku do komentáře, budu moc ráda.

*Aivi*