*Láska Učitelská* ✔

2) Učitelský sbor

Začátek školního roku byl tady.

Do Velké síně jsem se dostala jako první, takže jsem si mohla vybrat místo u učitelkého stolu.

Všimli jste si někdy toho, že každý rok sedí učitelé na odlišných místech? Ano! Tohle je ten důvod. Kdo dřív přijde, ten dřív mele.

Sledovala jsem skupinku domácích skřítků kteří se snažili spravit rozbitou nohu u mrzimorakého stolu, když v tu ránu zazněla v chodbě naproti Velké síni, ohlušující rána.

Vyskočila jsem ze židle a rychlým krokem se hnala ke dveřím. Pravou nohou jsem však zavadila o dlouhy, učitelsky, černý plášť a skácela se k zemi.

V tu chvíli se ke mě sesypalo snad dvacet domácích skřítků kteří mi chtěli pomoct.

,,Jsem v pořádku, zvládnu to," ujistila jsem je, když jsem se pomalu zbírala ze země.

Musím si opatřit jiný habit. Tento je očividně moc dlouhý, a to ani nemluvím o tom, že v něm vypadám jako bych šla na pohřeb. Chytila jsem plášt do ruky a konečne se mi povedlo dostat se ke dveřím.

Když jsem je otevřela, naskytl se mi vzkutku groteskní pohled.

V rohu místnosti stál Protiva, dlouholeté, Bradacické strašidlo, kterému dělalo největší potěšení, když jste zmeškali začátek hodiny, nedostali se do místnosti nebo nepřinesli domácí úkol jeho vinou nebo alespoň jeho přičiněním.

Nad Protivou se zavěšený za ozdobné rámování dveří houpal školník pan Filch. Podle všeho se školník zrovna chystal vyčistit velkou skvrnu, která zela nad dveřmi, a Protiva mu podkopl žebřík.

,,Copak se děje," vřískal Protiva tím nejotravnějším hlasek, jaký si dovedete představit.

,,Nepotřebujete nahodou pomoct? Mohl bych vám někoho zavolat."

,,Protivo!" zajikal se Filch a snažil se najít oporu pro své nohy.

Zlehka jsem si odkašlala.

Protiva obrátil svou pozornost na mne a v očích se mi zablesklo.

,,Iris Abenová," zachechtal se.

Pokývala jsem hlavou a jedním pohybem hůlky zvedla žebřík a přisunula ho ke školníkovým nohám.

Filch se zapřel o svůj nově získaný žebřík a težce oddechoval.

Protiva se jen zasmál a nakonec proletěl s vřeštěním zdí, a byl ten tam.
Vrátila jsem se do Velké síně a počkala než se naplní lidmi.

***
Jako první se ve dveřích objevila profesorka McGonagalová a jakmile vstoupila do místnosti, začala rozdávat, už tak dost zaměstnaným skřítkům, nové úkoly.

Ani ne minutu po ní se do místnosti vřítila jako dravá voda profesorka Trelawneyová, přiběhla až ke mě a opřela se rukama o stůl.

,,Děvče moje zlaté," vykoktala ze sebe a přitom začala kreslit kroužky a křížky do vzduchu.

,,Neslyšela jste to proroctví? Kdo jako první usedne do Velké síně ten zemře," zašeptala a ukázala na mě dlouhým prstem.

,,Dejte pokoj Sybilo," okřikl ji další příchozí, muž malého vzrůstu, s uhlazenými vlasy, knírkem v nažehlenem fraku.

,,Minulý rok jsem tu byl první já a dosud žiji," odvětil a pak se s usměvem otočil ke mě.

,,Jsem rád že Havraspár má dalšího zástupce v učitelském kolektivu," uculil se a šel si promluvit s profesorkou McGonagallovou.

Ano, Havraspár. Kolej ve které jsem vyrůstala a pod symbolem velkého, majestátního orla jsem dosahovala těch nejuspokojivějších výsledků.

Postupně do Velké síně přicházeli dalši učitelé a zaměstnanci školy.

Zahlédla jsem profesorku Prýtovou s velkým květináčem bůhví k čemu, Hagrida s mrtvou fretkou zavěšenou na kabátě, a pak jsem se v tom už začala strácet.

***
Když si konečně všichni členové učitelského zboru sedli, začal bujarý rozhovor.

,,Povězte mi jak bylo v Egyptě," ptala se zrovna profesorka Prýtová McGonagallové.

Seděla jsem mlčky mezi profesorem Kratiknotem a profesorem Snapem který vypadal že zachvíli rozdrtí svou vidličkou talíř.

,,A co vy Iris, proč jste se rozhodla učit," zakrakal náhle profesor Binns, až jsem nadskočila.

Všechny oči v místnosti se na mě zahleděly s vyjímkou profesora Snapea protože ten stále drtil svůj talíř.

,,Potřebovala jsem nějake dobrodružství," vydechla jsem nakonec a svezla se hlouběji do svého křesla.

************

*Aivi*