*Láska Učitelská* ✔

17) Vytrhnutá 2/2

Myslánka se vlnila, jemný závoj mléčně bílé tekutiny se vznášel a odhaloval scenérii před námi.

Kruh asi deseti lidí, stojících nehnutě v černých oblecích se zářivě bílou maskou na obličeji.

,,Už je to pěkných pár let," promluvila jedna z bílých masek, ,,nemáme o něm žádné správy, jdou po nás Bystrozorové, už mě nebaví se skrývat."

,,Až se Pán zla vrátí, a uvidí že jsme za tu dobu nic neudělali, myslíš si že bude rád?" vrčel na něho druhý Smrtijed.

,,Abenovou jsme hledali několik let," zapojil se do rozhovoru další zakuklenec, ,,jak dlouho asi budeme hledat další?"

,,Hezky skučela," zasmál se jiný a při té vzpomínce se zasmálo i několik dalších.

Jedna ze zakuklených postav si sundala masku.

Hleděla jsem na samu sebe jak srážím jednoho Smrtijeda k zemi a hůlkou odzbrojuji druhého.

,,Ani hnout," zaječelo mé mladší já.

,,Kdo sakra jsi," zaskřehotal jeden zakuklenec.

,,Abenová," ušklíbla jsem se a vypálila spršku modrých jisker.

***

Zmatek.

Dva zakuklenci padli mrtví na zem.

Harry všechno pozoroval s hrůzou v očích.

Jeden ze Smrtijedů mě zezadu chytil za vlasy a cukl semnou k zemi.

Hůlka mi vyletěla přistála na podlaze, odkud si ji vzal jiný Smrtijed.

Jednou ranou do spánku mě omráčil.

Tma.

Harry se zhluboka nadechl a vydechl.

,,Jsi si jistý že chceš vidět zbytek?" ujišťovala jsem se.

,,Ano," vydechl nakonec.

,,Je to jen tvoje volba."

Černota se pomalu plnila barvami a věmy.

Ležela jsem spoutaná na zemi, kolem mě stálo několik mužů stále v maskách.

,,Zabijeme ji," navrhoval jeden.

,,Je to dcera Abenové, bude vědet kde jsou ostatní," přidal se další.

Jeden ze Smrtijedů si sundal masku.

,,Klidně se toho ujmu," usmál se ledově Lucius Malfoy.

Jednou rukou chytl svou hůlku a druhou mi trhnutím za vlasy zvedl hlavu.

,,Můžeme tě teď pěkně dlouho mučit až ti budou skřípat zuby, budeš si přát abychom ti prokázali tu milost a zabili tě, nebo nám všechno co chceme vědět vyklopíš a já tě za odměnu nechám umřít rychle a bezbolestně."

,,To se vám spíš vrátí Voldemort, kreténi!" zařvala jsem na ně a v tu ránu mnou proletěla neuvěřitelná bolest.

Mé pravé já jí nemohlo cítit, ale i napříč tomu jsem se sípavě nadechla.

Scéna zmizela.

,,Jak dlouho vás mučili a co vás pak zachránilo?" vykoktal bolestivě Harry.

,,Tři dny," řeklo mé pravé já.

,,Druhý den jsem dostala od Severuse tajnou správu o záchrané misi. A vážně mě zachránili."

Harry se otřásl.

,,Doufám že víš proč ti to ukazuju Harry?" ujišťovala jsem se.

,,Nemám ponětí," přiznal Harry.

,,Udělala jsem chybu. Kdybych tak moc netoužila po pomstě, kdybych dala na rady ostatních... Alespoň vidíš čeho jsou stoupenci Temného pána schopni. A to jsi ješte neviděl Pána zla v plné síle. Vím že po tobě určitě půjde. Já měla štestí a díky Severusovi který mi tajně noc co noc nosil tišící lektvary jsem neprozradila nic. Ty takové štestí mít nemusíš Harry. Snaž se být obezřetný."

,,Proč mu neříkáte Voldemort jako v minulosti?" napadlo Harryho.

,,Já nevím," přiznala jsem.

,,Vlastně jsem ho ani nikdy neviděla," uvědomila jsem si.

,,Jen jste jeho jménem trpěla," povzdychl si mladý nebelvír.

,,Jestli se vrátí, budu připraven," rozhodl chlapec nakonec.

,,Až se vrátí Harry," opravila jsem ho polohlasem.

***

*Aivi*