*Láska Učitelská* ✔

11) Bezhůlková magie

Harry Potter stál ve velkém sále, upraveném přesně pro potřeby boje.

Tvářil se nervózně, ale popravdě jsem mu to neměla zazlé.

Jeho hůlka volně visela v jeho ruce.

Absolutně nepřipravený.

,,EXPELIARMIS," vyhrkla jsem hned ve dveřích a Potterova hůlka přeletěla polovinu učebny.

,,Musíte být vždy připraven," vytkla jsem mu.

,,Nikdy nevíte kdo, nebo odkud na vás zautočí."

Harrymu se zablýslo v očích.

,,Která kouzla znáte?" zeptala jsem se ho, když jsem mu podávala jeho hůlku.

Mladý nebelvír vyjmenoval ředu jednoduchých kouzel, protikouzel a dokonce i pár zaklínadel.

,,Dokážete vyčarovat patrna?" zeptala jsem se když skončil se svým seznamem kouzel.

Harry se zatvářil zmateně.

,,Slyšela jsem, že ministerstvo se snaží dostat pár Mozkomorů do Bradavic. Je to kvůli tomu vrahovi, nebo co," informovala jsem ho.

Možná to byl jen můj dojem a nebo právě Potter zatnul ruce v pěst.

,,Zabil mi rodiče," dostal ze sebe mezi zuby.

Kdo mu to řekl? Nebudu mu kazit iluze, dřív nebo později se to stejně dozví.

Co na to asi řekne Laverus?

,,Slyšel jsi už někdy o Stínové magii," stočila jsem rozhovor jinam.

Harry přešlapoval na místě.

,,Nevadí, učí se až v šestém ročníku," uklidnila jsem ho.

,,Naučím tě základy."

***

Harry byl dobrý žak.

Snažil se, soustředil celou svou mysl na pírko na zemi.

,,Představ si že se vznáší," vyzvala jsem ho.

Mladý nebelvír opět upřel své smaragdové oči na pero.

Pohlo se?

Možná jen o kousek ale i to byl pokrok.

,,Nebudu tě trápit," řekla jsem nakonec a schovala jsem pírko do kapsy.

,,Zkoušej to ve volných chvílích, bude to možná chvíli trvat, ale máš k tomu předpoklad aby jsi-"

Zmlkla jsem. Pítko v mé kapse se začalo vspínat. Vyletělo do vzduchu a přistálo na Potterově natažené dlani.

,,Dobře," polkla jsem.

Tohle jsem tedy nečekala.

***

Přeběhla jsem uzkou chodbu. Předemnou se rýsoval obraz čarodějky se špičatým nosem.

,,Heslo?" pronesla povýšeným hlasem.

,,Nemám tušení," odbyla jsem ji a pomalu zatlačila do rámu obrazu.

,,Kdo nezná heslo, nesmí dovnitř," informovala mě dáma ledově chladným hlasem.

,,Je to důležité! Jsem profesorka," vyhrkla jsem.

,,Kdo nezná heslo, nesmí dovnitř, taková jsou pravidla. Mojí poviností je chránit tento průchod."

Vyplázla jsem na obraz jazyk a rychlými kroky sešla po schodech.

Byla jsem na druhé straně hradu, takže cesta na určené místo mi chvíli trvala.

,,Příště už si vážne opatřím hesla," zamumlala jsem si pro sebe.

Sklepení byly vždy temné a chladbé, i za dob, kdy jsem studovala já.

Otřásla jsem se zimou a zahnula jsem doprava.

Labyrint. Tak by se dalo sklepení taky popsat.

Stanula jsem před dveřmi. Chvíli jsem poslouchala, jestli se z pokoje ozve nejaký zvuk.

Nic. Ticho.

Zaklepala jsem. Dveře se rozletěly dokořán.

,,Máte v plánu i nadále ničit můj blahodárný spánek," zamručel Snape.

,,Nespal jsi," odsekla jsem a prosmýkla jsem se pod jeho rukou dovnitř.

,,Právě jsem měla první hodinu s panem Potterem," oznámila jsem mu.

Jeho pokoj vypadal pořád stejně.

Severus nereagoval. Jen se usadil na postel a začal se prohrabovat v papírech.

,,Myslí si že jeho rodiče zradil Black," mluvila jsem dál aniž bych dala najevo, že mě jeho mlčenlivost poněkud vytáčí.

Severus povytáhl jedno obočí.

Venku zahřmělo a spustil se liják.

Potopíme se?

***

Moc děkuji za všechnu podporu a odezvy. Jste zlatíčka :)

*Aivi*