*Láska Učitelská* ✔

31) Jednorožci v Bradavicích

,,Jsi blázen, víš to?" rozčiloval se Tevias a mlátil přitom knihou o své koleno.

,,Teviasi sklapni a nech ho vyspat," sykla jsem na neposlušny obraz.

,,Brumbál to zjistí! Možná už to ví a určitě s tím souhlasit nebude," nenechal se Tevias.

,,Ano, ale ani Brumbál by ho v takovém stavu neposlal zpátky do Azkabanu," opřela jsem se zády o dveře.

,,Na to spoléháš?" zamručel obraz.

Nestihla jsem odpovědět protože z pokoje se ozvaly zvuky. Popadla jsem misku, vyplázla na Tevase jazyk a zmizela v ložnici.

Severus nejspíš absolutně nechápal kde je, nebo co se stalo, ale neprotestoval nad měkkou postelí.

Posadila jsem se na kraj matrace k němu.

,,Už jsi si vzpoměl jak se mluví?" usmála jsem se a podala mu misku.

,,Neodejdu dokud to nesníš a pokud budeš protestovat, klidně tě budu krmit."

Prázdnotu v černých očích nahradil záblesk nenávisti.

,,Jak moc máš promazanou paměť?" zkusila jsem to znovu.

,,Dost," odsekl lakonicky Snape a pustil se do jídla.

,,To spravíme, zatím se vyspi a sněz to!" probodla jsem ho zlým pohledem, protože se snažil odložit misku z jídlem na noční stolek.

,,Pokud přijdu a nebude to snězené, přikouzlím ti pyžamo s jednorožcem," vyhrožovala jsem.

Severus se zatvářil znechuceně a praštil hlovou do polštářů.

,,Vyspinkej se Šípková Růženko," zazpívala jsem a nechala ho v soukromí odpočívat.

Tevias se uraženě díval jak přechazím po pracovně, ale neřekl ani slovo.

,,Vyspím se tady," oznámila jsem mu a lehla si na černou pohovku.

,,Nesouhlasím s tím," zamrmlal ještě Tevias a Severka kvíknutím zdůraznila jeho slova.

Nikdy bych ho nenechala se utopit.

***

Na hradě byl zmatek.

Všichni si vzrušeně špitali, nebo si pročítali Denního Věštce.

Nikdo nemluvil o ničem jiném než o útěku Severuse Snapea z Azkabanu.

,,Člověk by si myslel, že po tom incidentu s Blackem budou opatrnější," špitali si dva žáci Mrzimoru.

,,Snape byl v Azkabanu?" šeptali si jiní studenti Nebelvíru.

,,Možná mu pomohl Black," diskuzovali Zmijozelští.

Brumbál stál ve dveřích, kolem něho proudili zmatení žáci a ředitel Bradavic upíral své pomněnkové oči přímo na mě.

Polkla jsem a vydala se za ním.

,,Takže kde je?" zeptal se klidně Brumbál.

Asi bych mohla předstírat, že nemám ponětí o čem to mluví, ale to by bylo k ničemu. Brumbál ví všechno.

,,U sebe, vlastně u mě," opravila jsem se, ,,u nás."

,,Jak je na tom?" pokračoval Brumbál.

,,Asi stratil hodně vzpomínek, je unavený  ale žije."

Brumbál pokýval hlavou.

,,Iris, neschvaluji co jste udělala, ale jsem na vás hrdý," zamumlal ředitel.

Fajn. To je trochu jiná reakce než jakou jsem čekala.

,,Nebudete na mě ječet? Nevyhodíte mě?" zeptala jsem se opatrně.

,,Děkuji," řekl Brumbál prostě, pak se otočil a opustil místnost.

***

,,Sněz to!"

Mávala jsem lžičkou plnou bramborové kaše Snapeovi před nosem. Ten odmítal otevřít pusu a sníst jídlo které tolik potřeboval.

,,Otevři pusu Severusi Snape nebo ti ji otevřu násilím," syčela jsem a chytla jsem ho za bradu.

,,Za maminku?" zkusila jsem to ještě jinak.

,,Abenová slezte z mojí postele a přestaňte mě krmit hoblinama!" zaječel Snape, odpinkl moji ruku, převalil mě na bok a snažil se vymotat z přikrývek.

V čas jsem ho však chytla za lem hábitu a stáhla ho zpátky na postel.

,,Sněz to a odejdu," zapojila jsem všechny vyjednávací schopnosti.

,,To už si radši obleču to pyžamo s jednorožcem," vřískl Snape a vymrštil se do sedu.

Skočila jsem mu na záda, jednou rukou mu otevřela pusu a druhou do ni vpravila lžičku.

Severus začal prskat a kašlat.

,,Hodný kluk a teď to pyžamo. Koupím nám dvě stejné. Budeme první jednorožci v Bradavicích."

***

Ahoj,
Takže, nejprve bych vám chtěla strašně poděkovat za úžasné komentáře podporu a hvězdičky. Budu se snažit přidávat kapitolu denně, ale mám toho hodně takže se prosím nezlobte za menší spoždění které možná občas nastane.

*Aivi*