*Láska Učitelská* ✔

45) Obviněný

Dolohov mluvil. Vyprávěl o tom jak mučili mou matku, jak z ní vymáčkli i tu poslední kapku života a nechali ji navždy odejít.

Řekl že díky Smrtijedským maskám nevěděl přesně kdo v místnosti s ním je ale věděl moc dobře, že Severus Snape přišel až po usmrceni Malyson Abenové, tudíž ji nemohl nijak pomoci.

Popisoval jak dlouho a únavně mučili mě. Vypověděl že často vídal Snapea jak donáší do mé cely ampulky s lektvary a nakonec vylíčil celou mou záchranu, v níž hlavního hrdinu sehrál Severus a probojoval se masou Smrtijedů až ke mě.

Žvásty. Ale pomohly. Soudní síň propukla ve vzrušený šepot, soudce jen neveřícně kroutil hlavou.

Po dlohém čekání na verdikt jsem konečně slyšela nejmalebnější slova na světě.

,,Ve světle nových důkazů, sprošťujeme Severuse Snapea vinny v plném rozsahu."

Obrovský kámen mi spadl ze srdce. Celá operace proběhla jako po másle, žádný zádrhel, teď už si můžeme svobodně žít, dokud nás Pán Zla nerozdělí.

***

,,Jsi sproštěn odvinění v plném rozsahu," zavolala jsem už ve dveřích.

Severus ale v pokoji nebyl. Tevias se líně houpal v křesle.

,,Kam šel?" vyhrkla jsem na obraz.

,,Chvíli něco vykřikoval o tom, že jsi mu o Blackovi neřekla, pak popadl kabát a vyřítil se z pokoje jako velká voda," popisoval Tevias.

Chroptící chýše, napadlo mě okamžitě. Jako blesk jsem letěla přes školní pozemky, vyhýbala jsem se kamenům a přeskakovala nerovný povrch. Před očima mi vyrostla Verba Mlátička, v celé své velikosti sebou naštvané bila na všechny strany a metla všechno co ji přišlo do cesty.

Zkusila jsem na ní pár kouzel, bohužel byla imuní proti všem mým pokusům.

Zoufale jsem se rozhlížela kolem sebe. Koutkem oka jsem zavadila o velkou, těžkou kládu.

,,WINGARDIUM LEVIOSA," vykřikla jsem a na můj povel se dřevo zvedlo do vzduchu.

Šlahouny Vrhy Mlátičky se lačně natahovaly po kusu strouchnivělého dřeva a otevřely mi tak průchod do vnitra.

Čím blíž jsem se prosírala do Chroptící chýše, tím zřetelněji jsem slyšela zvuky hovoru.

Plížila jsem se jako kočka, číhající na svou kořist, hůlku pro všechny případy nachystanou v ruce.

Šmátrala jsem temnotou a orientovala se spíše podle sluchu než zraku.
Neodvažovala jsem se vykouzlit světlo.

Staré schody zavrzaly a já stuhla. Naslouchala jsem hlasům a poznala Severuse. Ledovým hlase mumlal něco nesrozumitelného, do toho vykřikoval zmatený Black a Lupin se snažil všechny uklidnit. Neúspěšně.

Fajn. Kašlu na opatrnost.

,,Čau kluci," zahekala jsem a ohnula záda dopředu, jako bych se snažila popadnout dech.

,,Kolik tu máte schodů? Počítal to někdo?"

V rohu se krčil Ron Weasley společně s Hermionou a Harrym. Ron vypadal že každnou chvíli omdlí, držel si u tváře vypelichanou krysu a skučel bolestí.

,,Padesát šest," informoval mě s úsměvem Black, ,,sám jsem je spočítal."

,,Zmlkni," zavrčel Snape a namířil na Siriuse hůlkou.

,,Teď tě odvedu na ministerstvo, za tvojí hlavu dostanu odměnu a pokud budu mít štěstí, nepošlou mě do cely vedle tebe."

,,Byl jsi zbaven obvinění," upozornila jsem.

,,Výborně, takže si tvojí popravu vychutnám v křesle s šálkem čaje."

,,Pomohl ti utéct ty imbecile! Dal ti část svých vzpomínek a ty ho teď chceš poslat na smrt?" zaječela jsem.

,,EXPELIARMUS!" zařval Harry a masivní náraz odhodil Severusovo tělo na druhou stranu místnosti.

***

*Aivi*