*Láska Učitelská* ✔

48) Hluboký nádech

Tři dny úmorného ležení na ošetřovně, polykání prášků, každodenní prohlídky a kouzelné formule, léčící mou pokousanou ruku.

Pomalu ale jistě jsem toho měla dost. Každý den do mě navíc Severus nacpal pořádnoz dávku Vlkodlačího lektvaru, jen tak pro jistotu.

Weasleyho pustili včera, takže jsem se mohla ukousat nudou.

Svazané ruce mi navíc nedovolovaly ani číst si.

,,Další dávka," upozornil mě Snape a začal odměřovat zelenou kapalinu na lžičku.

,,Chci letadlo," zamrmlala jsem.

Severus se rozhlédl po ošetřovně a když usoudil že je čistý vzduch, začal točit lžičkou ve vzduchu.

,,Za Brumbála," strčil mi jednu lžičku do pusy a začal nalévat druhou.

,,Za McGonagalovou," pokračoval ve svém letadlovém představení.

,,Za Poppy," ozvalo se vedle nás a veselá lekouzelnice poplácala Severuse po zmatene tváři.

,,Jsi rostomilej," pronesla úplně vážně a odkráčela.

,,Tak za Poppy," rozesmála jsem se Snapeově uraženému výrazu a sama chňapla po lžičce.

***

Ruka se téměř uzdravila. Navždy už na ní budou stopy po vlčích zubech, jako připomínka jednoho velkého dobrodružství.

Lupin mi poslal velkou kytici modrých růží a slíbil, že mi bude pravidelně posílat sovy a pomáhat mi s první přeměnou.

Někdo bohužel prozradil že je Remus vlkodlak a tak musí ze školy odejít. Otevřelo se mi tedy zase místo učitelky Obrany proti černé magii.

Severus se ochotně nabídl, stát se mou zásobárnou Vlkodlačího lektvaru a zatím mu to vážně jde.

Samozdřejmě vždy nastane problém. Čekám bezesné noci, neodbytnou bolest a zvýšený apetit na maso.

Harry mi přišel společně s Hermionou a Ronem poděkovat s velkou krabičkou Bertíkových fazolek.

Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak jsou snad prokleté. Vždycky dostanu hlínu, nebo něco co chutná jako Denní věštec smíchaný s mlíkem. Ne tedy že bych věděla jak Denní věštec s mlékem chutná, ale mám jistou představu.

Horečka postupně odcházela, zvykala jsem si na svůj nový, prvotřídní zrak a čich a už jsem se nemohla dočkat kdy vyskouším i nově nabyté svaly.

Příležitost se naskytla ještě toho dne.

Ráno mě Poppy propustila, po dlouhém rozhovoru s Brumbálem jsem snědla tři krvavé stejky a vyšla do ticha nočních Bradavic.

Někde praskla větvička? Zašustilo listí? Hluboký nádech.

Vyrazila jsem jako šíp vypuštěný z tětivy. Okolí se slévalo do různých odstínů, přeskakovala jsem kameny, srázy, kličkovala mezi stromy, předběhla dvě vyděšené srny a běžela hloub do lesa.

Vzduch byl chladný a mě studily tváře. Nespomalila jsem, naopak jsem zrychlila a doběhla až na konec zapovězeného lesa.

Tady to všechno začalo.

Vzpoměla jsem si na svůj první školní den, kdy mě tenhle les lákal a děsil zároveň. Na den, kdy jsem se konečně rozhoupala a šla na okraj tohoto lesa. Nedostala jsem se moc daleko, protože v tu chvíli z lesa vyšel Severus, seřval mě že tu nemám co pohledávat a zadal mi školní trest na další půl rok.

Tehdy jsem ho nenaviděla. Dnes jsem mu vděčná.

,,Přišla sis pro školní trest?" ozval se za mnou hlas.

,,Ty mě snad špehuješ," zavrčela jsem naoko, ale můj hlas teď zněl jako opravdové vrčení.

,,To ty sleduješ mě, já tady zbírám přísady do lektvarů," bránil se Severus a na důkaz zvedl košík.

,,Lžeš," zasmála jsem se.

,,No dobře," přiznal Snape, ,,zbírám tady klacíky."

Povytáhla jsem obočí.

,,Klacíky?"

,,Jo," potvrdil Severus a zvedl velký kus dřeva.

,,Aport pejsku!" zvolal a hodil kus dřeva do lesa.

Místo toho jsem se rychlostí světla dostala do jeho blízkosti, chňapla jsem po košíku a pádila pryč do lesů.

Slyšela jsem jen smích a marné volání lektvarysty bez košíku.

***

Haf? Hvězdičky potěší! Děkuji za podporu, jste zlatíčka 😍😍 někdo mi psal, že mi nechce dávat hvězdičky na všechny předešlé kapitoly, aby mi to pořád nezvonilo. Toho se prosím nebojte 😂 každé upozornění je jako balzám pro mojí duši.

*Aivi*