*Láska Učitelská* ✔

33) Vánoční přání

Remus Lupin zíral na svůj talíř s velkou hovězí kotletou.

Vypadal že je mu špatně.

,,Potřebovala bych s vámi mluvit Remusi," zašeptala jsem při obědě směrem k učiteli Obrany.

,,Mluvte," pobídl mě.

,,Tady ne, nejlépe v soukromí," špitla jsem.

,,Proč jste tak tajemná Abanová?" nechápal vlkodlak.

,,Prostě proto," odsekla jsem.

,,Ve tři v mé kanceláři, stačí?" zeptal se Lupin.

,,Ve tři v Chroptící chýši," upřesnila jsem.

Remus jen povytáhl obočí, pak se zadíval na svůj stejk, zbledl a vypotácel se z Velké síně.

***

Black seděl na zatuchlé posteli a žvýkal sušenku.

,,Proč po nás chceš vzpomínky na Lily?" nechápal.

,,Prostě je potřebuju," obořila jsem se a postrčila k němu mísu s jahodovým pudinkem.

,,Chce je Srabus?" ozval se Lupin.

,,Hele kluci, zítra jsou Vánoce, dejte mi je dárkem a nebudeme se o tom dále bavit," navrhla jsem.

Samozdřejmě že protestovali, ale nakonec jsem je díky svým úžasným přesvědčovacím dovednostem ukecala.

***

Dvě plné lahvičky vzpomínek se mi leskly v ruce. Kapalina se v nich pomalu převalovala a kreslila obrazce.

Možná bych se na ně mohla podívat? NE!

Proč vlastně? Nezajímá mě, kdo byla nějaká Lily, prostě je donesu Severusovi a nechám ho, aby si dotvořil zbytek vzpomínek, pak dodám důkazy ohledně vraždy mé matky, vysekám ho z toho maléru a budeme si šťastně žít dokud nepřijde Voldemort a nevykuchá nás zaživa.

Jo, takový život bych si přála.

***

Dveře zavrzaly a já vkročila do spoře osvětlené místnosti.

Vánoce, které byly všudypřítomné tu však nepanovaly.

Jak by taky mohly? Snape měl Vánoce rád asi tolik, jako já Koprovku.

,,Přišla jsi řvát nebo mě ládovat nejakým hnusem?" řekl unaveně Severus.

Ležel na zádech ve velké posteli a zíral do stropu.

,,Začínám se tu nudit. Dones mi sem alespoň nějakou literatůru. Nebo víš co? Raději ne! Tvůj vkus je určitě otřesný," vrčel mrzutě.

Nic jsem neřekla. Nejspíš by to zase skončilo hádkou a o Vánocích se s nikým hádat nehodlám.

Položila jsem dvě lahvičky a štos knih na postel.

Snape povytáhl obočí a upřel na věci skeptický pohled.

,,Co to je?" zeptal se odměřeně.

,,Veselé Vánoce," řekla jsem.

,,Jdu postavit sněhuláka. Za hodinu ti donesu oběd."

Bez dalších slov jsem odešla.

***

Chladný vzduch mě udeřil do obličeje. Přetáhla jsem si šálu přes ústa a vydala se zasněženou zahradou. Na Vánoce nikdy moc žáků nezůstává, proto byly pozemky bez života.

Dokonale tiché a bílé.

Natáhla jsem si rukavice a pustila se do práce.

Malá koule sněhu na sebe postupně nabalovala bílou hmotu a formovala se do těla sněhuláka. Jeho hruď zdobily čtyři černé knoflíky, taktéž pusu a oči.

Klobouk na hlavu a zmijozelskou šálu na krk.

Vzhlédla jsem k oknu. Záclony se pohnuly.

Veselé Vánoce?

***

Severus stál u okna a zíral na modrou postavu válející se ve sněhu.

,,Dokonalý anděl!" zařvala Iris a plácla sebou do dalšího rovného povrchu.

Chtě nechtě Snapeovi zacukaly koutky.

Toho sněhuláka mám brát jako urážku? Tak bledý přece nejsem, ne?

Věděl přesně co by mu na to řekla Iris.

"Možná né tak bílý ale rozhodně jste oba s humorem na bodu mrazu."

Opřel se o chladnou zem a vzal do ruky první lahvičku.

,,Veselé Vánoce Lily," zašeptal do ticha.

***

Hmm fakt už se těším na sníh. Snad nějaký bude! Sice už bych jako vážný dospělý člověk stavět sněhuláka neměla ale ... Komu to vadí, že jo?

*Aivi*