*Láska Učitelská* ✔

22) Změny

,,Takže co je nového?" zeptal se Black s plnou pusou kuřete, které jsem mu přinesla na oběd.

,,Brumbál stále odmítá Mozkomory, ale je to jen otázka času, kdy podlehne ministerstvu."

Black pokýval hlavou. Svým způsobem to byla jeho vina a on si to moc dobře uvědomoval.

Zatřásla jsem se zimou.

Sám Sirius navrhl k místu setkávání chroptící chýši.

Neptala jsem se proč. Nejspíš to mělo co dočinění s jeho minulostí.

,,Máš tady zimu," upozornila jsem Blacka který se staral jen o své kuře.

Je horší než ten nejmladší Weasly.

,,Potřebuješ ještě něco?" zeptala jsem se ho po chvíli mlčení.

,,Iris jsem zvěromág, dokážu lovit a celé dny pobíhat po lese," řekl povýšeně Sirius a znovu se zahryzl do kuřete.

,,To znamená že už ti nemám nosit jídlo?" popíchla jsem ho.

,,To jsem neřekl," zamručel Black, sedl si na bobek a začal se drbat nohou za uchem.

***

,,Slyšeli jste to? Prý se tady toulá velký pes! No ano Neville ho prý viděl!"

Po celé škole se začalo povídat o velkém čoklovi, který běhá po zapovězeném lese.

Všichni studenti byli nervózní, učitelé se chovali odtažitě a Brumbál každodenně zasypáván dopisy z ministerstva byl den ode dne sklíčenější.

Den kdy jsme se bujaře smáli u a povídali si, jako by se ani nestal.

Učitelé už zase oplývali svou nonšalantností a chladnou inteligencí.

Ne však Severus Snape.

Ten se choval jako vyměněný. Celá škola si o změně v profesorově chování špitala a všechny změny v jeho chování dávali za vinu mě.

Musím ale podotknout že s touhle změnou nemám co dočinění. Nebo možná ano. Tak či tak, nebelvírští si určitě nestěžují že jim nikdo bez zjevného důvodu nestrhává body.

,,Zahrajem si Tchoříčky?" napadlo mě jednoho deštivého dne, kdy jsem polehávala na Severusově pohovce.

Původně jsem si přišla jen pro pár pergamenů, ale nakonec jsem uznala že společnost v těchto deštivých dnech mi přijde vhod víc, než poezie v podání Teviase. Severus nic nenamítal a tak jsem si přehodila bosé nohy přes opěradlo pohovky a hlavou dolů pozorovala Snapeovy štíhlé prsty klouzající po nažloutlém papíře.

,,Abenová, vím že se po škole proslýchá že jsem milejší na studenty, ale za žádných okolností to nepřiznám a ani si s vámi nebudu hrát žádné dětinské hry."

Ohrnula jsem ret.

,,Usměj se," vyzvala jsem ho.

Snape se zamračil a hodil po mě jednu starou knihu.

,,Čti si a neruš," zasyčel a pak se opět vrátil ke své práci.

Otevřela jsem knihu a vykulila jsem oči.

,,Jak se postarat o zahrádku snadno a rychle?" přečetla jsem nevěřícně.

,,Ty bláho! Vážně si v pohodě? Myslím že by sis měl zajít k Poppy, možná máš horečku."

,,Mám chuť na tebe vypláznou jazyk ale to už by jsi nejspíše volala do nemocnice Svatého Munga, že?" zasyčel Snape.

,,Dozajista," ubespečila jsem ho.

Nečo kleplo o okno.

Vyspočila jsem z pohovky a pustila jsem dovnitř promoklou Severku.

Ta proletěla pokojem, sedla si na Snapeovy rozepsané pergameny a oklepala se tak prodce až postříkala profesorovu tvář dešťovou vodou.

,,Vem si tu slepici," utrhle se na sovičku Snape a přitom se snažil zachránit něco ze své práce.

,,Hodná Severka," pochválila jsem malou potvůrku, svírající dopis v zobáčku.

***

*Aivi*