*Láska Učitelská* ✔

1) Nová učitelka

Prošla jsem chodbou posetou snad miliony obrazy.

Je až neuvěřitelné, jak dlouho jsem tyto místnosti, obrazy i zdi neviděla.

Od doby co jsem naposledy spatřila Bradavickou školu, už uběhlo pár let ale nyní se sem opět vracím, už ne jako studentka, která se pilně připravovala na zkoušky z kouzelných formulí, ale jako učitelka.

Došla jsem ke vchodu, který byl kouzelníkům a čarodějům, kteří někdy navštěvovali proslulou školu čar a kouzel v Bradavicích, velice znám.

Portál v němž stál hipogryf s rozepjatými křídly s hlavou majestátně vztyčenou, střežil průchod do té nejkouzelnější místnosti na hradě, do samotné pracovny ředitele Brumbála.

Citrónové bonbóny. Tak zněla oblíbená pochoutka Brumbála a tudíž i heslo, které jsem teď zdělila hipogrifu.

Ten se začal líně otáčet a odhalil schody, dosud skryté mému zraku.

Všechno bylo stejné, jako by se za těch pět let co jsem tady nebyla, zastavil čas. Dveře do kabinetu byly pootevřené a tak jsem jen jemně zaťukala a otevřela je dokořán.

,,Slečno Abenová rád vás zase vidím", usmál se na mne vousatý stařík sedící za velkým, bohatě zdobeným a lehce přeplněným stolem.

,,Dobrý den pane řediteli", pozdravila jsem s úsměvem a přistoupila o krok blíž.

,,Musím se přiznat, že váš dopis mě lehce zaskočil slečno, předpokládal jsem, že jste na ministerstvu na Odboru mudlovské bezpečnosti spokojená."

,,To ano", přisvědčila jsem, ,,ale vy sám nejlíp víte, že už jako malá jsem toužila zůstat v této škole napořád."
Brumbál se jen zasmál a vstanul z mohutněhé židle.

,,Tato škola má v sobě, jak bych to jen řekl, jisté kouzlo," řekl po chvíli a obešel stůl.

,,Ze stejného důvodu jsem práci pro ministerstvo odmítnul i já, a nelituji toho ani jediný den. Učit a vzdělávat mladé a nezkušené kouzelníky a čarodějky, je to největší kouzlo, jakého může kterýkoliv člověk ve svém životě dosáhnout."

Svěsila jsem hlavu na důkaz úcty a hluboké pokory kterou jsem k tomuto moudrému muži cítila.

,,Máte naprostou pravdu pane řediteli. A z tohoto důvodu jsem vám poslala svůj dopis a ze stejného důvodu jsem zde dnes přišla. Byla bych neskonale šťastná, kdybych mohla znovu procházet tyto chodby."

Brumbál se usmál, napřáhl ke mně ruku a když jsem ji uchopila a potřásla si s ním, pronesl ty nejkrásnější slova která jsem za celý svůj život slyšela.

,,Vítejte doma, profesorko Abenová."

*******

*Aivi*