*Láska Učitelská* ✔

27) Modrá není zelená

Nany vymyslela dokonalý plán. Myslím že už ho plánovala pár měsíců, možná let, kdyby se něco takového stalo.

Celý den jsem byla duchem nepřítomná. Žáci si toho samozdřejmně všimli a Lupin, který okamžitě kontaktoval Blacka, přebral jednu z mých starostí.

Brumbál si nejspíš také všiml, že se něco děje.

,,Abenová, na co myslíte?" zeptal se při obědě.

Zrovna jsem měla plnou pusu brambor, takže jsem mu prstem naznačila, ať chvíli vydrží.

,,Na to, kdo naučil domácí skřítky vařit, prát, uklízet a všechno to, co dělají," zalhala jsem.

Brumbál byl však s mou odpovědí velice spokojen a podrobně mi začal vysvětlovat všemožná kouzla a dovednosti, které domácí skřítkové ovládají už od narození.

Po nekonečně dlouhém výkladu jsem se konečně omluvila a vyšla z Velké síně.

Za chvíli mi začínala má první hodina lektvarů. Zaculila jsem se nad vzpomínkou mé úplně první hodiny lektvarů s profesorem Horáciem, kdy jsem místo žíně z jednorožce přidala zelenou fazolku a můj lektvar začal chrlit oblaka růžových mráčků.

Možná bych lektvary vůbec neovládala, nebýt toho faktu, že jsem měla pomocníčka.

V druhém ročníku mi pod ruku přišla velice zvláštní učebnice. Kromě detailních postupů u přípravy jednotlivých lektvarů, obsahovala kniha i pár zajímavých poznámek a kouzel.

Děkuji Princi dvoji krve. Nevím kdo jsi, ale díky tobě jsem prolezla z lektvarů na vynikajíc. A to se u Snapea nestávalo moc často. Vlastně se to nestávalo vůbec.

Studenti, tiší jako myšky, přešlapovali na práhu učebny. Když mě zahlédli, nejistě se usmáli.

,,Už jste si jistě všimli, že jsem poněkud změnila obor," usmála jsem se na zmatené Zmijozely.

,,Iris? Kde je profesor Snape?" zeptala se Vendlyn a usadila se v první lavici.

,,Pryč," odpověděla jsem lákonicky.

,,Kde?" zajímalo se další hádě.

,,Nevím, a teď už si vezměte učebnice, budeme vařit Nadouvací lektvar, kost z Karkulinky vám každému přidělím," studenti, zvyklí na disciplínu v hodinách lektvarů ani nemukli a poslušně vařili své patlaniny v kotlících.

Díky bohu, žádný kotlík nebouchl, nikdo se nezranil, nikdo nic nepodpálil ani neoslepl.

Tomu říkám úspěšná hodina.

***

,,Iris, víte moc dobře proč vás volám," začal pomalu Brumbál.

,,Ne," odsekla jsem, stále ještě naštvaná z jeho neadekvátnímu postoji vůči Severusovi.

,,Pět let v Azkabanu je opravdu dlouhá doba a Zmijozelská kolej nemůže zůstat bez ředitele jejich koleje," pokračoval klidně Brumbál.

,,Doufám že si děláte legraci, vždyť já ani do Zmijozelu nechodila, netuším jak se chovají ani jak se k nim mám chovat já," vybuchla jsem.

Brumbál si pomalu promnul oči za půlměsícovými brýlemi. Vypadalo to, jako by měl starosti nebo pořádně nespal, ale v tuhle chvíli jsem byla až moc rozzlobená, než abych s ním soucítila.

,,Žádám vás jen o pár týdnů, možná měsíců než najdeme někoho vhodnějšího. Iris, jste Havraspárka a i když se o tom v Bradavicích moc nemluví, Havraspárská a Zmijozelská kolej jsou si velice podobné."

To nemůže myslet vážně.

,,Dobře, stanu se ředitelkou Zmijozelské koleje, ale né pro vás, ne pro studenty, ale proto, aby jste pochopil jak moc vzdálený je od sebe Zmijozel a Havraspár."

,,Děkuji," vydech Brumbál úlevou.

***

*Aivi*