*Láska Učitelská* ✔

9) Doučování

,,Pak se malý kouzelník postavil na židli a z plna hrdla začal zpívat," odříkával právě Tevias když vtom někdo zaklepal na dveře.

Nakoukla jsem klíčovou dirkou a Tevias povytáhl obočí.

Přes klíčovou dirku byla vidět jen černá látka pláště.

,,Asi si pořídíme kukátko," pronesla jsem ješte k Teviasovi, než jsem otevřela.

Na práhu stál hubený, černovlasý kluk s kulatýma brýlema za nimiž se skrývaly smaragdové oči.

,,Přejete si,"usmála jsem se na Harryho který nejistě přešlápl a sklopil oči k zemi.

,,Mohu s vámi mluvit," zašeptal Harry ale pohled stále upíral na své boty.

Můj úsměv se zvětšil. Pokynula jsem Potterovi rukou a mladík ochotně vešel dovnitř.

Tevias strnul a nic neřekl. Tohle dělal pokaždé když bylo v místnosti více lidí. Jednak ničím nenarušoval soukromí a jednak mohl nerušeně pozorovat dění v místnosti.

,,Tak co tě trápí?" zeptala jsem se nebelvíra, který zrovna zíral na malý kouzelnický klobouk na mém stole.

,,Je to složité," spustil Harry nakonec a rukou si prohrábl své neposlušné vlasy.

,,Slyšel jsem o vás," přiznal se nakonec.

Začala jsem chápat kam tento rozhovor směřuje. Spekulace o mé minulosti jsou různé a co je daleko horší, jsou všudypřítomné.

,,Chceš vědět jestli je to pravda," konstatovala jsem nakonec .

,,Spíš bych se od vás chtěl něčemu přiučit" usmál se mladík a poprvé za celý náš rozhovor se mi podíval do očí.

Tenhle kluk v prvním a druhém ročníku bojoval s Voldemortem a dosud je naživu. Myslí si snad že to bylo jen štestí? Co přesně se všechno o mě dozvěděl, že chce abych ho učila.

Předpokládám že chce naučit jak bojovat jako když jsem kdysi já ...

Najednou jako by jsem všechno pochopila. Jako by to byla ta nejjasnější věc pod sluncem.

,,Jistě že tě budu učit, naučím tě všechno co umím," řeknu nakonec, i když v hloubi duše vím, že to není dobrý nápad.

Nikdy se nepotopí.

Potterovi se rozšíří zorničky a protáhne úsměv.

Tuhle odpověď zdřejmě nečekal.

To jsme dva Harry.

***

Možná bych o tomhle "doučování" měla říct Brumbálovi. A možná taky ne.

Za tu dobu co ředitele této školy znám, vím že na hodně věcí máme odlišný názor a vím naprosto jistě, že tohle by ho nepotěšilo.

Na druhou stranu, tenhle kluk je zoufalý, snaží se přežít ve světě kde ho začíná nenávidět více a více lidí, snaží se pochopit co se stalo kdysi a co se děje teď a nechce být na tohle všechno sám.

Jak moc dobře mu rozumím.

Severka mě štípne do hřetu ruky, jako by na celou tuhle situaci měla svůj názor.

Pohladím ji na hlavě a začnu pomalu psát dopis.

Asi to není nejlepší nápad.

Dost možná je to ten nejhorší nápad ze všech, ale nic jiného mi nezbývá. Vážně chci tomu klukovi pomoct.

Dobrý večer,
Omlouvám se že píšu tak pozdě ale potřebuji radu. Prosím přijďte dnes o půl desáté do Astronomické věže.

Iris*

Dopis jsem smotala do ruličky a přišpendlila ho Severce na nožku.

,,Ty víš za kým máš letět," broukla jsem na sovu která se mi otřela o ruku a vyletěla otevřeným oknem.

Snad se nikdy nepotopím.

***

*Aivi*