*Láska Učitelská* ✔

Konečná?

Iris Abenová nesla velký štos knih přímo k prodejnímu pultu.

,,Bude to všechno?" usmála se na ženu, která si se zájmem prohlížela knihy.

,,Ano," zazubila se nakonec žena a podala Iris velký svazek bankovek. Pak sebrala knihy z prodejního pultu a odešla z knihkupectví.

Iris se usmála a rozhlédla se po malém obchůdku. V rohu místnosti stál muž a se zájmem si prohlížel jeden z nejkrásnějších výtisků; "Dračí plemena podle barev".

,,Máme ji i brožovanou," upozornil Iris muže a pozbírala pár knih, které si žena nevzala.

Muž jen pokýval hlavou a dál si se zájmem prohlížel knihu.

,,Slyšel jsem, že Láska učitelská se docela dobře prodává," řekl nakonec.

Iris se usmála.

,,Klidně vám dám autogram."

Muž se konečně otočil a odložil knihu stranou.

,,To bych moc rád," pronesl tiše.

Iris vzala jednu z knih a začala na ni psát věnování.

,,Pro koho?" zamumlala.

,,Pro mě," zazubil se muž.

Iris vzhlédla a změřila si ho pohledem.

,,Vy se vážně jmenujete Mě?" nechápala.

Muž povytáhl jedno obočí a Iris Abenová vybuchla smíchy. Aniž by cokoliv řekla, vrhla se muži do náruče.

,,Severus Mě Snape," potvrdil muž a objetí opětoval.

,,Fajn," zamumlala Iris a odtáhla se, aby se podívala do onyxových očí, které tak dlouho neviděla.

,,Kdy končíš?" zeptal se Severus a vytrhl Iris knihu z ruky.

,,Teď," zasmála se a šla si zbalit věci.

,,Dáme si čaj, dortík a možná uvidíme jednorožce."

***

Kavárna byla prázdná. Mudlové byli zdřejmě v práci nebo za to mohlo nějaké kouzlo, kdo ví?

Iris se zhluboka napila kávy.

,,Jak se ti daří?" zeptal se Severus.

,,Zatím žiju," prohlásila věcně dívka, ,,a všichni kolem mě taky. Tedy kromě ovcí."

,,Neuvažuješ o veganství? Prý je teď docela populární."

,,Jak se máš ty, pane profesore."

Severus líně olízl lžičku.

,,Mám se skvěle. Každý den mě Pán zla přinutí někoho zmrzačit, zradit nebo zabít, trénuje si na mě CRUCIO a když se konečně vrátím do Bradavic, musím trávit všechen svůj volný čas s nebelvírskými idioty."

,,Takže se vážně vrátil," zamumlala Iris.

,,V plné síle," přisvědčil Severus, ,,vlastně jsem přišel i kvůli němu."

Iris nadzdvihla obočí.

,,Jsi moc na očích Iris, musíš přestat propagovat mudlovské svobody."

,,A nechat Toho-Jehož-Jméno-Je-Strašně-Trapné aby zabíjel nevinné!" vykřikla dívka.

,,Nemůžu přihlížet," dodala ještě.

,,Já vím," zamumlal Severus a chytil Iris za ruku.

,,Něco vymyslíme, ale teď jsem ti slíbila toho jednorožce."

***

Iris ležela na velkém, temném stole.

Kolem dokola se shlukovali černě odění muži. Seděli jako by čekali hostinu.

,,Severusi?" pronesl Voldemort s patetickým úšklebkem na tváři, ,,pojď k nám."

Snape pomalu vykročil ke svému místu a opatrně si sedl na svou židli.

,,Máš pro nás nějaké zprávy?" zeptal se vzrušeně Voldemort.

,,Příští sobotu za soumraku," odpověděl Snape a snažil se nevěnovat pozornost Irisině bezvládné hlavě, ležící na stole.

,,Dobře," zamumlal si sám pro sebe Voldemort a dlouhým prstem namířil na bezvládné tělo dívky.

,,Tohle je Iris Abenová, havraspárka, bývalá učitelka v Bradavicích, vlkodlak a dlouhodobá zastánkyně Mudlů," informoval Voldemort líným hlasem celý sál.

,,Nedbala ničeho, a bude za to náležitě potrestána."

Iris otevřela oči. Její pohled se střetl s holohlavou, hadí lebkou.

,,Jelikož jsem ale milosrdný, dovolím slečně Abenové obhájit své jednání."

Iris vypadala zmateně. Rozhlížela se po černě oděných postavách, ani náznakem nedala najevo že by si snad mohla Severuse pamatovat.

Pak se hlasitě rozesmála. Byl to smích plný radosti, barvitý a sytý. Ani na okamžik nedala najevo, jak neskutečně se bojí. Usmívala se na celý svět, vysmívala se i samotné smrti, ostatně takhle to dělala celou dobu a v tom právě tkvělo její kouzlo.

,,Koho tady musím zabít abych dostala čaj?" vykřikla Iris a její srdce zrychlilo do závratných rychlostí.

,,Iris Abenová," ignoroval Voldemort její naprosto neadekvátní chování, ,,byla jsi předvolána před radu. Obhaj se."

Iris se nadechla. Sebrala ještě ten kousíček odvahy který měla, pohledem zavadila o onyxové oči hledící na ní v prosebném gestu a pak spustila.

,,Vraždíte nevinné, rozséváte strach. Neumíte nic jiného než ničit. Nebudu jen slepě přihlížet jak nevinní trpí, za svůj názor se postavím. Dobro vždycky vyhraje, Voldemorte, je jedno jak se budeš snažit, kolik lidí zabiješ, vždycky prohraješ. Svoboda si najde cestu ke každému."

,,Žel bohu, k tobě si najde cestu maximálně smrt," zašklebil se Pán zla a namířil hůlkou na Iris.

,,Poslední slova před smrtí?"

Iris se naposledy usmála. Ukázala světu svůj zářivý úsměv, přiměla své tělo aby se netřáslo a zaklonila hlavu, jako by naposledy chtěla zahlédnout slunce.

,,Neutopila jsem se," zašeptala.

,,Naučil jsi mě plavat."

Zelený paprsek světla ozářil bledé tváře Smrtijedů. Iris padla na záda se zasněným výrazem ve tváři, zrakem upínajicím se k nebi.

***

Místnost byla prázdná. Irisino tělo stále leželo na stole, nejevíc známky života.

Severus se nehnul z místa. Seděl, svíral její ledovou ruku ve svých stejně studených prstech a hleděl do mrtvých očí barvy pomněnek.

Nemohl nic udělat. Kdyby se prozradil, Harry Potter by se nikdy nedozvěděl pravdu a neměl by šanci Voldemorta porazit.

Vstal, políbil mrtvou dívku na čelo.

,,Tohle není zbohem," zašeptal k bezvládnému tělu.

,,Za chvílu ti představím Lily."

Pak odešel z místnosti.

***

Je delší, ale vy si to zasloužíte. Tohle je definitivní konec. U téhle kapitoly jsem uronila ne jednu slzu. Možná mi naše malá Iris přirostla až moc k srdci.

*Aivi*