*Láska Učitelská* ✔

20) Pomůžu

Takže pravý vrah je nějaka ... myš? Nechápejte mě špatně, ale zní to absurdně. A ještě absurdnější je, že pomáhám muži který možná zabil spoustu lidí a možná je nezabil on, ale nějaká myška.

Tak či onak, bylo v jeho jednání něco, co mě přimělo mu věřit. Možná stárnu, nebo jsme vyměkla.

Z úvah mě vytrhli dva čtvrťáci, hrající na školních pozemcích Tchoříčky.

Musím přemluvit Severuse aby si semnou zahrál alespoň Řachavého Petra.

,,Nemám nic takového v plánu Frede, ale uznej že by to bylo perfektní," vypískl pihovatý, zrzavý kluk na své dvojče.

,,Někoho se na to zeptáme, třeba nám s tím pomůže Georgi."

Oba jako na povel zvedli oči a zadívali se na mě.

Fred chytl George a táhl ho mým směrem.

,,Paní profesorko Nevím-Jak-Se-Jmenujete-Protože-S-Vámi-Nemáme-Hodiny, potřebobali bychom s bratrem radu," spustil zrzek a kopl své dvojče do holeně.

,,Poslouchám," ujistila jsem je.

Fred se rozzářil jako sluníčko, vytáhl malý svitek pergamenu, pečlivě ho roztáhl a začal předčítat.

,,Potřebovali bychom vyrobit lektvar Nepoužitelnosti, taky se chceme zeptat jak přesně tento lektvar, působí, jak ho používat a jestli se může míchat s čokoládou."

Zabádala jsem v paměti.

,,Proč se na tohle nezeptáte profesora Snapea?"

Dvojčata na mě pohlédla, jako bych se už dočista zbláznila.

Najednou mi něco blesklo hlavou.

,,Na co ho máte?" zeptala jsem se.

,,Vědecké účely," pronesla dvojčata unisono.

,,Fajn, myslím že bych zítra měla mít přesně dvě lahvičky společně s podrobným popisem dávkování u sebe v zadní kapse hábitu. Snad mi nikde nevypadnou nebo je nedejbože nikdo neukradne."

Dvojčata si vyměnila ten nejpotěšenější výraz, pak se mi uklonila a odběhla stranou.

Proč jim pomáhám? Nevím. Možná už vážně stárnu. Snad se ze mě nestane Brumbál a nebudu všem cpát citrónové bonbóny.

Nad tou představou jsem se otřásla.

***

,,Potřebuju si nachvíli pujčit učebnu lektvarů," informovala jsem Snapea, který něco horlivě psal na kus pergamenu.

,,Proč?" zeptal se aniž by odtrhl zrak od své práce.

Mám mu zalhat? A vlastně proč bych měla?

,,Musím uvařit lektvar," řekla jsem nakonec.

,,Proč?" opakoval se Snape.

,,To už je snad moje věc, ne?"

Severus konečně odložil brko, a začal si balit pergameny.

,,Doufám že je ti jasné, že tě nenechám ve své učebně bez dozoru. Jeden výbuch mi za dnešek stačil."

To zní celkem fér.

***

Jak se sakra míchá lektvar Nepoužitelnosti? Učili jsme se ho vůbec? Snapea se ptát nebudu, jen by si potvrdil moji neschopnost.

Otevřela jsem jednu velkou knihu všech lektvarů a postupů. Začala jsem jí listovat než jsem konečně oběvila recept na lektvar Nepoužitelnosti.

Lžička tohoto lektvaru způsobuje dvě hodiny úplnou bezmoc při držení hůlky.

Na co tohle ti dva Weasleové potřebujou?

Pustila jsem se do přípravy. Kotlík bublal, Snapeův brk škrábal po pergamenu, sem tam profesor zvedl hlavu aby si zkontroloval jestli je vše v pořádku, ale jinak nemluvil.

Napjatost v místnosti by se dala krájet.

Tři drápky něčeho hnusného, slza něčeho odporného, ocásek něčeho nepřijatelného, zub nějaké potvory a mícháme!

Lektvar začal pomalu dostávat sytě žlutou barvu. Pyšně jsem se podívala ke katedře.

Snape zvedl hlavu, protočil oči a dál si mě nevšímal.

***

*Aivi*