Lovci: Probuzení monstra

#15

Najít v místní rezervaci pamětníka, ochotného podělit se o nějakou tu legendu bylo jednoduché. Zvlášť, když se ukázalo, že jsou naoplátku ochotni se podělit o různé hmotné statky. Bohužel, o místním Wendigu jim mnoho říct nedokázali.

Nakonec je alespoň nasměrovali k nevelkému příbytku, postavenému poněkud bokem hlavní vesnice. Podle všeho tam měla bydlet místní šamanka, která podle místních měla legend nepřebernou zásobu.

Když se ale přiblížili k obydlí zhruba na pět metrů, Nathan se náhle zarazil, jako by narazil do zdi. Překvapeně o krok ucouvl a nevěřícně se zadíval na zjevně prázdný prostor před sebou.

„Co se děje?" otočil se na něj Peter.

„Nic. Nic se neděje," ujišťoval ho Nathan, ačkoliv bylo zřejmé, že to není pravda. „Jenom, myslím že raději počkám venku. Začínám toho mít dost."

Peter se si ho podezíravě přeměřil, ale než se stačil znovu ozvat, přerušil ho Daniel.

„To je náhodou dobrý nápad," souhlasil. „Jestli ti to tak vyhovuje, samozřejmě."

Nathan se na něj vděčně usmál.

„Perfektně," souhlasil. „Počkám tamhle," ukázal na nedaleký strom a raději k němu rovnou zamířil, zatímco Daniel popadl Petera za paži a nekompromisně ho táhl k chatce.

„Můžeš mi vysvětlit, co to mělo znamenat?" zavrčel Peter k Danielovi.

Daniel se nadechl k odpovědi, ale v tu chvíli se z útrob domku vynořila drobná, svraštělá stařena a probodla je pohledem tak ostrým, až Petera napadlo, že počkat s Nathanem někde bokem není vůbec špatný nápad.

„Vy jste Kamali, že," odhadl Daniel. „Říkali nám, že znáte mnoho legend. Mohli bychom si s vámi promluvit?"

Kamali si založila ruce na prsou a podmračeně si je přeměřila. Skoro se zdálo, že na ně shlíží z výšky, ačkoliv to při jejím vzrůstu nebylo dost dobře možné.

„Nebavím se s kdejakými sběrači senzací," odsekla nevrle.

„Ale to my nejsme," zarazil ji Daniel rychle. „Sběrači senzací, myslím."

„Ne? Dva bílý muži, co rozdávají po celé vesnici dárečky za útržky příběhů? Mě tedy jako hledači senzací připadáte. Jsem možná stará, ale nejsem hloupá ani slepá" dodala s úšklebkem. „A ráda vím, co se ve vsi děje. Kde máte toho třetího?"

„Není mu úplně dobře. Navíc ho legendy zas až tak moc nezajímají, takže se rozhodl raději užít odpočinek na čerstvém vzduchu," kývl Peter hlavou k místu, kde se Nathan opíral o kmen stromu.

Stařena sklouzla pohledem určeným směrem.

„Cha, to věřím, že se mu není úplně dobře," uchechtla se. „Nuž dobrá, možná bych si s vámi mohla promluvit. Pokud ovšem máte něco dobrého na svlažení hrdla. Když mluvím, strašně rychle mi vysychá v krku," s těmi slovy se otočila a zašla zpátky do chatrče. Peter s Danielem si vyměnili krátký pohled a vydali se za ní.

Vnitřek chatky tvořila jedna místnost, zhruba v polovině předělená kožešinovými závěsy. Stěny viditelné části místnosti byly lemovány vyřezávanými totemy a pod stropem bylo rozvěšeno množství různých svazků bylin a podivných amuletů. Uprostřed pak stála hliněná mísa, naplněná žhavými uhlíky, ze které stoupal jemný, zvláštně vonící dým. Na zemi okolo byly rozložené kožešiny. Co bylo v druhé polovině se nedalo určit, i když Peter měl podezření, že to nebude zdaleka tak nativní a domorodé, jako tahle část.