Lovci: Probuzení monstra

#21

„Chyba, poklade," ozvalo se za Nathanem, který právě zasunul nůž do kapsy a chystal se vstát.

Kdyby za ním vybuchla bomba, nemohl by se leknout víc. Prudce vyskočil a otočil se, zatímco zpoza opasku vytáhl pistoli od Petera. Bohužel dokonalou eleganci toho pohybu zakončil tím, že mu nohy podklouzly na spadaném listí a on naprosto neelegantně dopadl rovnou na zadek. Zbraň mu při tom vyletěla z ruky a ze zadní kapsy kalhot se ozvalo nepříjemné křupnutí, naznačující, že proti úderu o kámen, spojenému s přisednutím jeho telefon rozhodně odolný nebyl.

„Působivé," okomentovala předvedený výkon posměšně nově příchozí a popošla o krok vpřed. Pod nohou jí při tom praskla větvička. Celkem běžný zvuk, ani ne moc hlasitý, ale Nathanovi přišel ohlušující.

„M-mami?" vykoktal.

„Co myslíš?" ušklíbla se na něj a mrkla. Byl to jen okamžik, ale mohl by přísahat, že přitom její oči zazářily žlutě. Těžce polkl a pokusil se odsunout co nejdál. Pohledem při tom pátral po zbrani, kterou tak nešikovně upustil.

„Hledáš tohle?" Žena přešla kousek stranou a zdvihla se země pistoli. Dvěma prsty a se znechuceným výrazem, jako by zdvihala za ocásek chcíplou krysu. „Vážně bys to chtěl použít na svou vlastní matku? Ts, ts, ts." Ledabylým pohybem odhodila zbraň daleko za sebe.

„Ty nejsi moje matka!"

V Nathanovi se na okamžik vzedmul vztek, ale při pohledu do ledových, nenávistných očí, které ho pozorovaly s posměšnou sebejistotou, ho rychle překryl strach. Pokusil se zvýšit vzdálenost mezi sebou a tvorem, který byl o to děsivější, že nosil tvář jeho matky. Pozadu a po všech čtyřech, neodvažujíc se otočit zády, nebo ztrácet čas pokusy vstát.

„Pravdu díš, poklade. Ale tohle," poklepala si žena jednou rukou na hruď, „tohle je stále její tělo a věř mi nebo ne, ona je tu pořád se mnou."

Stejnou rychlostí, jakou couval, postupovala kupředu, udržujíc mezi nimi setrvalou vzdálenost. Při tom ho pohrdavě pozorovala, očividně ji jistá svou převahou.

„Bylo tak roztomilé ji pozorovat, jak se pokouší za mými zády dostat k tobě," pokračovala a bylo vidět, že si nastalou situaci vyloženě užívá. „A tak sladké. Ta její hrůza, když zjistila, že s ní celou dobu manipuluji. Že mě má celou dobu za zády. Tolik, kolik jsem se toho o tobě a tvém strážci dozvěděl díky jejím návštěvám, bych sám jen těžko zjišťoval. A tobě jsem při tom skrz ní servíroval, co se mi hodilo."

Její úsměv mrazil. Nathan se silou vůle přinutil přestat couvat. Stejně to nebylo k ničemu. Kdyby ten tvor chtěl, mohl ho snadno dostihnout, kdykoliv by se mu zachtělo. To, že to ještě neudělal, znamenalo, že chce něco jiného. Pravděpodobně si vychutnat svoje vítězství naplno.

Hraje si s tebou jako kočka s myší, napadlo ho. Ty ale nejsi žádná pitomá myš. Chce se chlubit? Podpoř ho v tom. Přinuť ho mluvit. Třeba se ti podaří ho rozptýlit dost na to, abys dokázal utéct.

„Ale, dovedla mě sem," vyhrkl první co ho napadlo. „K tomu kruhu. Ten si nevymyslela."

„To máš pravdu, ten si nevymyslela. Musím říct, že jsi mě krutě zklamal, když jsi odmítl provést ten rituál. Kdybys nebyl tak tvrdohlavý, už jsem mohl být volný. Byl by to pěkný paradox, kdybys mě uvolnil zrovna ty, ale nevadí. Maminka to taky zvládne, až s tebou skončím."

„Nevěřím ti. Kdyby to mohla udělat ona, proč bys to už dávno neudělal," oponoval mu Nathan a očima při tom těkal po okolí, hledajíc nějakou únikovou cestu.