Lovci: Probuzení monstra

#1

„Právě jsem absolvoval velmi poučný rozhovor se zdrcenými farníky otce Johna a nádavkem se ženou jedné z předchozích obětí."

Peter se s kávou v ruce usadil na lavičku vedle Daniela a pohodlně se opřel.

„V jakém směru poučný?" zajímal se Daniel.

„Dozvěděl jsem se jeden zajímavý fakt, který v novinách chyběl a který poněkud kazí teorii s vlkodlakem," odpověděl Peter a usrkl kávu. „Alespoň u otce Johna a u Setha Dowinse. V obou případech totiž mrtvému chybělo srdce. Vlkodlak tě možná rozcupuje na kousky a roztahá po širém okolí, ale že by sbíral tělesné orgány, zatímco zbytek nechá ležet, jsem ještě neslyšel."

„Ani já ne," připustil Daniel a sklapl notebook, který měl položený na klíně. „Jo a to srdce, jak se zdá, chybělo všem obětem, jenom noviny to nějak opomněly zmínit. Nicméně ostatní příznaky vlkodlakovi odpovídají. Trochu jsem hledal, ale nic jiného, co by útočilo striktně okolo úplňku a zanechávalo po sobě zranění podobná vlčímu napadení jsem nenašel."

„A co šílený vrah, který si na vlkodlaka jen hraje?"

„I to mě napadlo," povzdech Dan. „Ale nenašel jsem žádnou spojitost, kromě způsobu zabití. Různá místa, naprosto rozdílní lidé. Jen se na to koukni. První oběť – Joana Penlei, patnáct let, studovala střední školu a dělala roztleskávačku v místním týmu, druhá – Hannah Lawrence, sedmdesát tři let, žila sama, měla domov pro opuštěné kočky, třetí – Oleg Rosnik, dvacet devět let, místní povaleč, opilec a rváč, čtvrtý – Seth Dowins, čtyřicet jedna let, úředník v bance, ženatý, dvě děti a pes. A nakonec John Stein, padesát pět let, farář v místním kostelíku, podle všeho tichý a laskavý muž, oplývající neuvěřitelnou trpělivostí a hlubokou vírou ve vyšší dobro."

„Jo to poslední můžu potvrdit," přitakal Peter. „Jeho farníci mi říkali to samé. Jeho smrt je všechny zdrtila."

To chápu. Ale když si to shrneme, tak tu máme mladou holku, starou paní, místního grázla, téměř svatého muže a naprosto obyčejného, průměrného chlápka, jakých najdeš třináct do tuctu. Řekni mi, co mají společného, kromě toho, jak je zabili."

„Nic," odpověděl pomalu Peter. „Když tak o tom přemýšlím, to je možná to, co je spojuje."

Daniel na něj vrhl nechápavý pohled, ale pak se zarazil. „Možná máš pravdu, v podstatě jsou to protiklady, mládí a stáří, zlo a dobro. Ale jak do toho zapadá ten Dowins."

„Průměr? Prostředek? Rovnováha? Ty se v tom vyznáš líp než já, neexistuje nějaký rituál, který by potřeboval podobné propriety?"

„Asi tak několik set," zamumlal Daniel. „Projdu zdroje, jestli se mi nepodaří zúžit výběr. Ty se zkus dostat do místní márnice a podívat se na otce Johna. Je to jediná obět, kterou ještě nepohřbili. Třeba z jeho zranění dokážeme určit něco jasnějšího."

***

„Tohle mě fakt nebaví," mumlal Peter nevrle, zatímco se prohrabával kartotékou.

Takticky se rozhodli, držet se zatím od oficiálních míst dál. To ovšem znamenalo, že místo aby sem nakráčel středem během dne, plížil se uprostřed noci po chodbách ztemnělé márnice a s baterkou v ruce hledat v místní kartotéce, kam mrtvého duchovního uložili. Zrovna zuřivě prolistovával složky už ve třetím šuplíku, když za ním cvakl vypínač a místnost ozářilo světlo zářivek. Peter se bleskově otočil ke dveřím. Ve dveřích stála světlovlasé žena středních let, skoro o hlavu menší než on. Také si všiml, že má oči zarudlé a napuchlé od pláče a na jmenovce, připnuté na plášti informaci, že jde MUDr. Samanthu Mielovou.