Lovci: Probuzení monstra

Epilog

Nathan se usadil v obýváku na gauči a přes okraj sklenice s whiskou a ledem sledoval sníh, tiše se snášející z šedých, hutných mračen. První letošní sníh. Letos na sebe nechal čekat, pravda. Lehce pohnul rukou a kostky ledu ve sklence zacinkaly. Dobře, že ten sníh počkal až na dnešek. I když, k pohřbu by se zamračená obloha taky hodila. A stejně se odehrával v krematoriu, takže by ani truchlící přítomní ani nenastydli. Ostatně, moc jich nedorazilo. Kromě Nathana už jen Samantha, Kamali a šerif. A jedna Bethina kolegyně z práce, která přišla vyjádřit upřímnou soustrast jménem celého kolektivu. Donesla velice hezký věnec, a celkově vypadala, že ji to opravdu zasáhlo. Několikrát se omlouvala, že jich nedorazilo víc. Zbytečně, naprosto chápal, že kvůli pohřbu nemůžou prostě zavřít krám. A navíc mu to v tu chvíli bylo dost jedno.

Nathan zakroužil nápojem ve sklenici. Skoro měsíc. Tři týdny a dva dny, aby byl přesný. Přesně tolik času uplynulo od chvíle, kdy se střetli s Wendigem. Nebyl si jistý, co všechno se dělo po tom, co ztratil vědomí. Probral se v nemocnici, pro změnu, ale tentokrát se až na mírnou únavu cítil překvapivě dobře. Přinejmenším do chvíle, kdy zjistil, že o dva pokoje vedle leží jeho matka, napojená na přístroje a že doktoři na dotazy ohledně jejího zdraví krčí rameny a odpovídají značně neurčitě.

Nakonec je z pozice kolegy lékaře, i když zatím nedostudovaného, přiměl, aby mu prostě půjčili chorobopis. A pochopil, proč se chovají, jak se chovají. Elisabeth Creigová umírala. Nikoliv ale na zranění, způsobené Wendigem při posledním střetu. Umírala na celkové selhání organismu. Vnitřní orgány jeden po druhém vypovídaly službu, vyčerpané a poničené, jako by náhle zestárla o nějakých čtyřicet let. Strávil u její postele dlouhé hodiny, navzdory snaze Petera, ho přimět alespoň zajít dolů do bufetu na něco k jídlu. Zoufale se pokoušel v sobě se najít nějaký zbyteček moci, která mu před nedávnem zachránila život, nebo se dovolat Watanua, ale zbytečně. Zhruba po poledni se doposud tiše bzučící přístroje divoce rozezněly. Alarmem přivolaný personál se sice upřímně snažil, ale nakonec lékaři nezbylo, než konstatovat smrt. V tu chvíli se Nathan definitivně zhroutil.

Celkem vzato si moc nepamatoval, jak se dostal z nemocnice, až na to, že v tom hrál velkou roli právě Peter. Přes handikap, v podobě zlomené ruky, se mu nějak podařilo nepříliš kooperujícího mladíka nacpat do vozu a dovézt domů.

Cestou si od Nathana vyslechl leccos, včetně obvinění, že mu s Danielem udělali ze života guláš a pak ani nedokázali ochránit jeho mámu, která se k tomu všemu dostala jak slepý k houslím. Ani se nepokusil proti těm obviněním ohradit, ačkoliv byla z větší části naprosto nesmyslná. Vlastně jediná jeho reakce na proud výčitek a obvinění byla: „Jestli ti to pomůže, můžeš mi vrazit pár facek, ale být tebou, tak počkám, až trochu přijdeš k sobě. Teď by ses nejspíš ani netrefil."

Ovšem když Nathan přišel jakž takž k sobě, jediný, komu toužil vrazit pár facek byl on sám. Takže když následující den Peter dorazil i s Danielem, oficiálně aby se rozloučili, ale zcela zjevně hlavně s úmyslem zkontrolovat, že Nathana nepřepadají nějaké hloupé nápady, uvítal je dost rozpačitě. Pokusil se za svůj včerejší výjev omluvit, ale Peter jeho zmatené koktání jen nevšímavě odmávl. Daleko víc než o nepodařené omluvy se lovci zajímali, jestli je v rámci možností v pořádku. Když je ujistil, že to zvládne, nechali mu na rozloučenou láhev na zapití pohřbu a lísteček s několika čísly, kdyby měl náhodou touhu jim zavolat a zmizeli z města.

Nathan sklouzl pohledem k ledu kroužícímu ve sklenici. Kdo by byl řekl, že se mu potěch dvou bude stýskat. Dva šílenci, kteří člověku dokážou pár slovy obrátit svět naruby a uvázat na uzel. Ale taky dva šílenci ochotní riskovat život kvůli lidem, které v životě neviděli a kteří se to nikdy nedozvědí. A pak vám přinesou láhev whiskey, protože správný lovecký pohřeb se přece musí zapít, aby duše nebloudila a odsviští kamsi lovit nějakou jinou vražednou potvoru, na kterou kromě nich nikdo nevěří. Trpce se ušklíbl na nahnědlou tekutinu.