Lovci: Probuzení monstra

#27

„Zbláznil ses?" Danielova otázka probrala Petera se strnulosti líp, než studená sprcha.

„Máme někoho jiného, kdo by to mohl provést?" zeptal se Daniel klidně. „Ty nedokážeš, nezlob se na mě, odříkat bez chyby ani text notoricky známé odrhovačky, pokud ho do sebe nebušíš minimálně měsíc."

„To nerozporuju. Jen nevím, kdes přišel na to, že ty to zvládneš. Jestli jsem to dobře pochopil, schopnost odříkat ta správná slova je jen jedna z nutných podmínek. Naposled tě málem odvařilo pátrací kouzlo, co si myslíš, že s tebou udělá takovýhle rituál?"

„Nerad to říkám, ale má pravdu," kývl Watanu k Peterovi. „Na provedení tohoto rituálu je potřeba zkušený šaman, znalý jemností různých rituálů. Vaše magie je proti staré indiánské hrubá a neotesaná."

„Tak dík, moje sebevědomí se právě šlo zahrabat" zavrčel Daniel. „Otázka zní, kde chceš toho šamana vzít? Dost zkušeného na to, aby zvládl rituál a dost silného aby ustál střet s Wendigem."

„A co se obrátit na Kamali?" ozval se šerif, který až doposud poslouchal výměnu názorů mlčky. „Tak nějak jsem nabyl dojmu, že ta žena je dost zkušenou šamankou a za sebe si troufám říct, že osobnost má dost silnou na to, aby ji používala jako beranidlo."

„A taky jí už bylo šedesát, což je v jejím kmeni značně požehnaný věk. Takový výdej sil by jí mohl velice snadno zabít. Magie není jen o osobnosti. Ani ta naše hrubá a neotesaná ani ta úžasná a jemná indiánská. Vyžaduje fyzickou sílu, ne jen duchovní." Daniel vrhl tázavý pohled na Watanua. „Nebo se pletu?"

„Bohužel ne. Kamali by byla ideální, pokud by byla o patnáct, dvacet let mladší. Úplně ideální by pak bylo mít někoho s Danielovou silou a Kamalinými zkušenostmi. Kdybychom měli dost času, mohl by se snad Daniel ten rituál pod jejím vedením naučit. V zásadě je tu jediný, kdo by to mohl zvládnout. Nicméně se obávám, že tolik času, kolik by potřeboval, aby zvládl všechny potřebné triky, prostě nemáme."

„Milé, ale i tak navrhuji to zkusit, pokud bude Kamali ochotná mě učit," ozval se znovu Daniel. „Alespoň pokud někoho nenapadá lepší řešení. Nějaký ten čas beztak bude potřebovat i Watanu s Natem, aby se připravili na předání síly. Nějaké námitky?"

Peter se nesouhlasně zamračil, nicméně připomínky o pravděpodobné sebevražednosti Danielova návrh se značným sebezapřením spolkl. Neměl z toho radost, ale tohle byla právě teď ta nejlepší možnost, jak tu zatracenou událost dovést k úspěšnému konci. Hluboko uvnitř však přeci jen doufal, že Kamali prohlásí Daniela za neschopného rituál provést.

***

Peter nalil do hrnku horkou vodu z konvice a šťouchl do vyspávajícího Daniela.

„Vstávat, Růženko."

Daniel pootevřel jedno oko, jen aby ho vzápětí s nesrozumitelným zabručením zase zavřel. Peter povzdechl a nemilosrdně mu prudkým trhnutím sebral přikrývku.

„Vstávat a cvičit!" zavelel. „Sluníčko svítí, ptáčci zpívají, teda zpívali by, kdyby nebyl pomalu prosinec a vůbec je nádherný den."

Daniel rozlepil víčka a obdařil přítele vražedným pohledem.

„Tebe to baví," obvinil ho, ale přeci jen se vyhrabal z postele a odšoural se do koupelny.

„Děsně," souhlasil Peter. „Ale jinak už bylo devět a jestli máme dorazit do rezervace ještě před polednem, budeme sebou muset pořádně hodit. A než budeš pokračovat ve stížnostech, uvědom si, že můj nápad to nebyl."

„Můj to byl. Což neznamená, že se mi to líbí," zavrčel Daniel do šplouchání vody. „Máme něco k snídani?"

„Jasně. Míchaná vajíčka, topinky, slaninu a čerstvý salát. A skvělý, super zdravý bylinkový čaj podle tajného domorodého receptu."

Daniel se vynořil z koupelny, do půl těla nahý a ručníkem si drhl zmáčené vlasy, čímž si ze svého běžného ranního rozcuchu vyráběl dokonalý účes ála naštvaný dikobraz.

„Krása," liboval si. „Až na ten čaj naprosto super. Jestli se mi bude po něčem stýskat, tak po těhle snídaních. Kdo by to řekl, že se z tebe vyklube taková pečovatelka."

„Nekecej a jez, musíme vyrazit," usadil ho Peter. Aby předešel dalším poznámkám na téma snídaně, raději začal balit zbraně a munici.

„Vážně s sebou nemusíš tahat pořád celý arzenál," zamumlal Daniel s plnou pusou. „Poslední dobou jsi jak pochodující muniční sklad."

„Nemusím, ale můžu. Koneckonců je to to jediné, co jste mi laskavě nechali na starosti," odsekl Peter.

Zapnul tašku, s hrnkem kávy se usadil naproti Danielovi a sledoval ho, jak se láduje. Dan měl vždycky zdravou chuť k jídlu, ale co začal trénovat s Kamali, mohl se jeho apetit směle měřit s náletem kobylek. Podle staré šamanky to bylo naprosto v pořádku. Znamenalo to, že se jeho tělo přizpůsobuje požadavkům, které na ně klade nový druh magie. Pro jistotu mu nařídila vypít denně hrnek speciální bylinné směsi, která sice velmi dobře voněla, ale podle Danielova výrazu, když ji pil, už zdaleka tak dobře nechutnala. Jinak se ovšem vyjádřila, že to celé zvládá opravdu dobře a při intenzivním tréninku by mohl být do měsíce schopen rituál provést. Což bylo úžasné a ještě úžasnější by bylo, kdyby si byli jisti, že ten měsíc mají. Daniel spořádal snídani, kopl do sebe bylinkový vývar a v rekordním čase na sebe naházel oblečení.

„Tak dobrá , můžeme jet," oznámil a energicky vyrazil z pokoje. Peter shrábl tašku s výzbrojí a klíčky od vozu a vyrazil za ním. Jak očekával, když dorazil na parkoviště, seděl už Daniel pohodlně uvelebený na místě spolujezdce. Posledních čtrnáct dnů přenechával řízení Peterovi s až nevšední ochotou. Možná proto, že většinu cesty do rezervace obvykle proklimbal. A zpáteční regulérně prospal.

„Jsi si jistý, že to zvládneš?" nadhodil Peter, když si všiml, jak se Danielovi už zase klíží oči. „Poslední dobou vypadáš většinu času úplně grogy a to jenom trénuješ."

„Klid, jenom šetřím energii," broukl Daniel rozespale. „Až bude potřeba, budu ready. Jak je na tom vůbec Nat se svým duchovním tatíkem?"

„Snaží se najít spolehlivý způsob, jak uvolnit Nathanovu sílu. Když jsem s nimi naposledy mluvil, svorně mi tvrdili, že jsou na dobré cestě."

„Kdy jsi s nimi naposledy mluvil?"

„Včera večer. Po telefonu. To už jsi spal. Pro změnu."

„Tak trochu víc spím, no, přestaň se chovat jako matka kvočna," zamrmlal Daniel. „Doufejme, že jsou na té správné dobré cestě," dodal potom. „Já zatím nabyl dojmu, že jsou na dobré cestě úplně někam jinam. Když jsme se u nich naposledy stavovali, čučel Watanu na Netflix a častoval mě výrazy jako klídek kámo."

„To bylo víc jak před týdnem," povzdechl Peter.

„Vážně? To to uteklo. Ani jsem si nevšiml, že už je to tak dlouho," Daniel zívl a lehce se svezl, aby si mohl lépe zapřít hlavu.

„Protože pokud zrovna netrénuješ s Kamali, nebo se necpeš, tak spíš. To potom čas jinak letí, než když nemáš na práci nic jiného, než přemýšlet, co všechno by se mohlo podělat," neodpustil si Peter poznámku, ale jen polohlasně, takže ji podřimující Daniel ani nezaregistroval.