☾i want to feel alive

7. I gotta protect you.

Nově nabyt energií se zvedl z gauče a tichými a opatrnými kroky se vydal do kuchyně. Nebyl si jist, jestli tam najde to, co hledá, ale hodlal to zkusit. Jeho srdce bilo rychleji než kdy jindy. Měl snad strach? Či byl šťastný, že se podaří to, na co už čeká tak strašně dlouho? Šťastný? To ne. Spíš ho sužovaly obavy, že mu v tom znovu něco zabrání.

Jeho oči si navykly na tmu, takže viděl, kam sahá. Otevíral dvířka různých skříněk a šuplíky za cílem najít papírové krabičky, jejichž obsah se mu tak dlouho protivil. Ale teď, když měl svobodu jednání a mohl udělat, co chtěl a prášků si vzít, kolik si jen zamanul, to bylo jiné.

Nebyl si vůbec jistý, jestli tady nějaké léky budou, ale v tuhle chvíli neměl v plánu se tak jednoduše vzdát. Tohle možná mohly být poslední chvíle jeho života. Chtěl být silný. Musel být.

Nevěděl, jestli se na něj v posledních chvílích usmálo štěstí, jelikož si vyčítalo, že se za všechna ta léta ukazovalo opravdu jenom hodně zřídka, nebo jestli to zkrátka byla prostá náhoda, ale v jednom ze šuplíků se opravdu nacházely úhledně poskládané krabičky léků i s popisky. Ty však černovlasého nezajímaly a neobtěžoval se je číst.

Na jeho bolest by ani jeden z nich nezabral. Od jeho trápení ho mohly osvobodit všechny. Všechny najednou, nehledě na to, co vlastně byly zač.

Jeho dech byl splašený a dlaně se mu potily. Ruce se mu klepaly, když krabičky otevíral a prášky vyndaval z jednotlivých plat. Byl natolik vystresovaný, že začal plakat. Slzy nechal bez povšimnutí a dál pokračoval v činnosti. Musel být potichu, jinak by mohl vzbudit bruneta a znovu tak svou hloupostí překazit snahu o úplnou svobodu. O svobodu duše.

Do sklenky, kterou našel v jedné ze skříněk, si napustil vodu. Do dlaně si pak z linky nasypal většinu prášků a usmál se. Nebyl to úsměv předstíraný, ani nijak zvlášť veselý. Byl to úsměv zoufalý a nedočkavý, ale upřímný. Teď nebyl čas na jakékoliv předstírané emoce. Teď to bylo jenom o něm a částečně i o hlasech. Nemohly se dočkat.

Dlaň plnou prášků různých barev si přiložil k ústům a zavřel oči. Slzy se nepřestavály valit z jeho očí, ale černovlasý chlapec je vůbec nevnímal. A když už se psychicky odhodlal k tomu, že si prášky vhodí do úst, do jeho ruky cosi strčilo a všechny pilulky skončily na podlaze.

„Hej, co to děláš?" zeptal se brunet hloupě. Jako by to nebylo na první pohled více než jasné.

Černovlásek chtěl křičet. Chtěl tak moc nějakým způsobem projevit svou zlost, ale jediné, co z jeho úst vycházelo, bylo tiché vzlyky. Zády se opřel o linku a obličej si schoval do dlaní. Nezáleželo mu na tom, jestli ho brunet uvidí takhle zničeného. Šlo o to, že byl strašně naštvaný a zklamaný. Jako by se chtěl před vším tím hněvem schovat.

„Nechci si ani představit, co by se stalo, kdybych sem včas nepřišel. Možná nebylo úplně dobrý rozhodnutí tě sem vzít," řekl brunet a jeho slova donutila černovlasého se rozplakat ještě víc. Dlaně ze svého obličeje sundal a podíval se na hnědovláska. Nemohl uvěřit tomu, co říkal. Vždyť Yoongi se o pomoc neprosil. Brunet by neměl takovéhle věci, kvůli kterým se černovlásek cítil velmi provinile, vůbec říkat.

Hnědovlásek si povzdechl a přistoupil k Yoongimu o krok blíž. Natáhl se k němu a přitáhl si ho do hřejivého a pevného objetí. Yoongiho ruce visely podél jeho drobného těla. Neměl energii na vzdorování, pouze stál, opřen o kuchyňskou linkou, a nechal bruneta, aby ho objímal. Bez jediné reakce. Když se ale hnědovlásek odtáhl a chtěl svými prsty setřít kapičky zoufalství z Yoongiho tvář, uhl hlavou na stranu. Tohle už bylo příliš na to, aby to černovlásek nechal bez povšimnutí a aby dělal, jakože se to neděje.

„Nech mě," pokusil se říct rázně, ale jeho tichý a slabý hlas mu to neumožnil. Chtěl se dostat pryč z brunetovy blízkosti, ale jeho ruce, opřeny o linku hned vedle černovlasého boků, mu v tom bránily. Yoongi mu hleděl přímo do hrudi, jelikož do očí se mu dívat nechtěl. Brunet si hlasitě povzdechl a od černovláska se odtáhl. Věděl, že mu to není příjemné. Že mu blízkost lidí není příjemná. A i když mu chtěl sebe více pomoci, byl si vědom toho, že objetí a tělesné dotyky není ta cesta, kterou by se měl vydat.

Měl by být opatrný a pozorný. Získat si černovláskovu důvěru a doufat, že se změní. Ne kvůli brunetovi, ale sám kvůli sobě. Hnědovlásek věděl, že si prochází těžkými stavy, jež si brunet nedokázal dost dobře představit a vžít se do jeho situace, ale byl si jistý, že se správnými lidmi ve vaší blízkostí se dá lecos změnit.

I když si byl vědom toho, že se to černovlasému chlapci nebude líbit, sjel svou dlaní od jeho ramene až po konečky prstů a chytl ho za ruku. Rozešel se směrem k ložnici. Neměl v plánu riskovat a nechat Yoongiho znovu samotného, i kdyby se vztekal sebe víc. Ale k brunetově údivu, byl stále zticha. Nenamítal vůbec nic, ani se nesnažil z brunetova sevření vysmýknout. Oddaně ho následoval, jako hadrová panenka.

Společně vešli do ložnice a brunet se v těsné blízkosti postele zastavil a černovláskovu ruku pustil. V tichosti stáli naproti sobě, bez jediného rozumného důvodu. Černovláskovi se tahle situace zdála svým způsobem nepříjemná, navíc se stále nevzpamatoval z toho, že už chybělo tak málo, aby se z toho světa dostal pryč. Hodil sebou na postel a zíral do dřevěného stropu. Brunet chlapce napodobil a hodil sebou hned vedle něj. Ani jednoho v tu chvíli nějak moc neobtěžovalo, že leželi na šířku postele, takže jim oběma nohy přesahovaly přes okraj postele. Yoongi zavřel oči a jeho dech i srdce se začaly uklidňovat. Otočil se na bok, obličejem k čelu postele a zády k brunetovi. Ten si také lehl na bok, čelem k černovlasého zádům.

A pak začal zpívat. Opravdu potichu, ale překrásně. Yoongi překvapením pootevřel rty a nasražil uši. Poslouchal každičké slovo, které vycházelo z brunetových úst a ztrácel se v krásné melodii oné písně. Hnědovlásek se tak moc chtěl přivinout k černovlasému a obejmout ho. Nerad usínal sám. Ale neudělal to. Nechtěl černovláska vystrašit a dělat něco, co mu bylo proti srsti. Určitě už pro něj muselo být těžké usínat s brunetem v jedné posteli, i když mezi nimi byla docela velká mezera.

Když píseň skončila, Yoongi se se zavřenýma očima otočil obličejem k brunetovi. Rukama si podložil hlavu a nohy si přitáhl blíže k tělu. Brunet se lehce pousmál a sáhl na konec postele pro deku, aby je přikryl. A po dlouhé době prohlížení si všech Yoongiho dokonalých rysů usnul.

Svlékni mě. Sejmi ze mě všechnu tu tíhu, jež mě doprovází všude, kam vstoupím.
Prosím.