☾i want to feel alive

21. Do it again.

Hoseok nemohl vůbec usnout. Pocit viny ho nenechal spát. O to těžší to bylo, protože se k němu Jimin tiskl a klidně oddechoval. On očividně se spánkem neměl problém.

Když už uběhla velká spousta času, Hoseok to s povzdechem vzdal. Velmi opatrně se z gauče zvedl, aby Jimina neprobudil a vydal se do kuchyně. Zase na sobě měl jen spodní prádlo, takže jakmile vylezl zpod deky a opustil teplo těla mladšího, zatřásl se zimou a rukama sám své tělo objal. V lednici z přihrádky se zeleninou vytáhl lahev Soju a párkrát si z ní lokl. Nechtěl se opíjet nebo zapíjet žal, jen se možná trošku rozveselit, když věděl, že dnešní noc určitě neusne. Navíc věděl, že na něj alkohol nemá až tak silné a rychlé účinky. Vrátil se ke gauči, na kterém měl odložené své oblečení, které si oblékl.

V kuchyni se opřel o ostrůvek a ze zadní kapsy teplákových kraťasů vytáhl mobil. Rozhodl se prostě jen projet sociální sítě, jako by se vůbec nic nedělo. A možná by se nad vtipnými příspěvky neznámých lidí usmíval déle, kdyby se k němu někdo nepřipojil.

„Yoongi, víš kolik je hodin? Měl bys spát," řekl Hoseok a mobil odložil na kuchyňskou linku.

„Nevim," odsekl nepříjemně blondýn a otevřel šuplík s příbory, kde se mimo jiné nacházeli i ostré nože. Mladší k němu okamžitě přiběhl prsty objal jeho zápěstí, aby mu zabránil udělat nějakou hloupost. Yoongi se však po dotyku ošil a sykl, i když ho to ani v nejmenším nemohlo bolet.

„Pusť mě," šeptl naštvaným hlasem starší, až brunetovi přejel mráz po zádech. Rozhodl se tedy jeho zápěstí pustit, ale zůstaval stát těsně za jeho zády, aby ho kdyžtak zastavil. A jak Hoseok původně předpokládal, blondýn chmátl po jednom z nejostřejších nožů, které v šuplíku byly. Brunet chtěl okamžitě zasáhnout, jenže Yoongi se s nožem v ruce ohnal a málem mladšího pořezal.

„Notak, uklidni se," řekl Hoseok klidným hlasem a málem hlasitě vykřikl, když špičku nože starší přiložil ke svému břichu.

„Nikdy jsem nebyl klidnější," řekl blondýn a pousmál se. Brunet na sucho polkl a o malý, opatrný krůček se ke staršímu přiblížil. Snažil se sám zůstat klidný, ale sužoval ho pocit strachu.

„Yoongi, prosím," zašeptal zoufalým hlasem, jelikož se v tu chvíli cítil nekonečně bezmocný. Cokoliv by vypustil z úst mohlo mít nepředstavitelné následky. Vlastně i kdyby mlčel, mohlo se stát něco strašného. A Yoongi jako by si to užíval. Tu moc nad Hoseokem, cítil to. A zároveň cítil, jak blízko teď je. Jak moc jednoduché by bylo to v tuhle chvíli konečně skončit. Tak málo zbývalo k tomu, aby konečně naplnil svůj osud.

„O co prosíš?" uchechtl se blondýn a za cílem utlumit ty všelijaké zvuky, co se ozývaly ze všech stran, malinko na nůž přitačil. Jako by je chtěl uklidnit a dokázat, že je skutečně odhodlaný se všeho vzdát. Tedy, on se vlastně neměl čeho vzdát. Jediný, komu musel dát sbohem, byl on sám. To pro něj nebylo nijak obtížné, jelikož sám sebe nikdy rád neměl a loučit se s něčím, na čem vám nezáleží je vždy snadnější.

„Yoongi, tohle není jediný východisko. Copak ty jsi někdo, kdo se dobrovolně bez odporu podřídí něčemu, co ti rozkazuje?" mluvil Hoseok co nejvíc klidným hlasem to dokázal. Zpozoroval, jak se Yoongimu klepou ruce. Jak mělce oddychuje a jak nechybí mnoho, aby se rozplakal. Bylo zřejmé, že tím, co se chystá udělat, si sám vůbec nebyl jistý. Jenom se sám sebe snažil přemlouvat, že mu nic jiného nezbývá. Že je tohle jediná cesta, jak si pomoci. Jenže Hoseok se hodlal ho přesvědčit o opaku.

„N-nech mě prostě jít," zaprosil Yoongi a jakmile přitlačil ještě nepatrně víc, sykl a první slzy se spustily z jeho zavřených očí. Hoseok se k němu chtěl přiblížit, jenže blondýn uslyšel jeho kroky a nůž nasměroval směrem k mladšímu. Nebyl schopný nad svými činy přemýšlet. Šlo mu jen o jedno a pokud by teď ublížil ještě někomu jinému, vůbec by na tom nesešlo. Žádné svědomí už ho přeci trápit nestihne.