☾i want to feel alive

20. An Orange.

Po celodenním výletu a především nespočtu interakcí s pro blondýna neznámými lidmi, i když on vlastně za celý den s nikým kromě Hoseoka ani nepromluvil, ulehl s Jihyunem na verandu a znovu se dívali na další epizodu rozkoukaného seriálu. A vzhledem k tomu, že Hoseokovi, navzdory tomu, že v restauraci spořádal opravdu spoustu jídla, jelikož do Yoongiho se toho moc nevešlo, vyhládlo, rozhodl se si připravit alespoň ovocný salát. Potřeboval tělu dodat nějaké vitamíny a navíc se v tomhle horku osvěžit trochou ovoce nikdy není na škodu.

Jimin stál za jeho zády, opřený o ostrůvek a zrovna něco vyřizoval na svém mobilu. Vlastně možná spíš hrál nějakou hru nebo se díval na vtipná videa, protože dle jeho dřívějších slov prací strávil skoro celé dopoledne a i velkou část odpoledne, kdy si vzal notebook, své dokumenty a deku ven na louku, aby nebyl pořád zavřený uvnitř, když je venku tak krásně. Jihyun se prý vydal si zaběhat po okolí a kvůli budování vzájemné důvěry v jejich bratrském vztahu mu to Jimin dovolil. Sice se pak vrátil nepatrně načichlý pachem z cigaret, ale jasně na něm bylo vidět i to, že se neflákal a skutečně dal svému mladému tělu zabrat.

Když si brunet rozkrojil pomeranč na dvě půlky, chtěl trochu ze sladkokyselé dužiny vymáčknout přímo do svých úst. Jenže šťáva neskončila pouze na jeho rtech, ale díky jeho zbrklosti se pár kapek dostalo na jeho bradu a dokonce i jeho odhalenou hruď a břicho, o prstech ani nemluvě. Kvůli horku se hned po příjezdu trika zbavil a dost Jimina podezíral, že to je právě jedním z důvodů, proč za ním teď stojí.

„No do pr-" zasekl se v půlce nadávky a rychle se chtěl nahnout pro papírový ubrousek, aby se mohl očistit. Jimin ale zpozoroval, co se stalo a za zápěstí Hoseoka zastavil.

„Jimine, potřebuju se-" snažil se brunet osvobodit z mladšího sevření, ale blonďáček ho svými plnými rty umlčel. Předem pečlivě zkontroloval, jestli se chlapci na verandě stále dívají na seriál a nehrozí tak, že by je s Hoseokem při něčem přistihli.

Brunet by se moc rád Jiminovým dotekům bránil a co nejlépe mu teď hned řekl, že už v tomhle rozhodně nemohou dál pokračovat, ale jeho vnitřní touha a lidská potřeba ho nenechaly mladšího zastavit. Tak moc toužil po tom, aby se ho někdo dotýkal, aby ho přivedl do pocitu naprosté nirvany. Nebyly v tom žádné city. Bylo to tak strašně sobecké, ale Hoseok to nemohl ovlivnit. Zdravý rozum jako by na něj křičel, ať to okamžitě utne, ale tělo se chovalo úplně jinak. Na každý Jiminův dotek reagovalo a odpovídalo na něj.

Blonďáček se se svými polibky přesunul na staršího bradu, aby ochutnal onu pomerančovou šťávu. Hoseok malinko hlavu zaklonil, když mu Jimin na krk věnoval jeden lehký polibek. Tak moc by tam po sobě chtěl zanechat nějakou značku, ale byl si vědom toho, že nesmí. Bál se ale, že se dlouho neudrží jen se tak jemně rty Hoseokovy kůže dotýkat, proto se radši přesunul do středu jeho hrudě, kde byla nepatrně vyznačená cestička od kapky šťávy z pomeranče. Svým jazykem přesně kopíroval její trajektorii a cítil, jak se staršího hruď zvedá v nepravidlených intervalech. Brunet se dlaněmi zapíral o linku a kousal se do rtu, aby nevydával žádné zvuky, které by mohly způsobit nežádanou pozornost Jihyuna a Yoongiho.

Jimin se zastavil těsně nad Hoseokovým pupíkem a jemnými a něžnými polibky opečovával celé jeho ploché břicho s lehkými obrysy svalů, dlaně položeny na jeho bocích.

A jistě by zašel ještě mnohem dál, kdyby mu Hoseok ve chvíli, kdy mu mladší chtěl stáhnout teplákové šortky, nepoložil své ruce na ty jeho a nezastavil ho tak. Přeci jenom rozum nad pudy zvládl zvítězit.

„Hoseoku, co s tebou je? Já.. je to mnou, viď? Dělám něco špatně?" vyptával se Jimin, který měl po několikátém nezdařeném pokusu o milování slzy na krajíčku. Postavil se naproti brunetovi a nemohl se mu ani podívat do očí, jak se najednou zastyděl. Možná prostě na Hoseoka nemá, proběhlo mu myslí.