☾i want to feel alive

8. Pancakes.

Paprsky slabého ranního slunce pronikaly skrz světlé závěsy a zářily přímo do tváře černovlasého chlapce. Nespokojeně zamručel a otočil se na druhý bok. Usnout už se mu znovu ale nepodařilo.

Na měkké matraci se posadil a promnul si ospalé oči. Tohle byla první noc, kdy ho ze spánku nevyrušila žádná noční můra. A spal bez jediného probuzení až do této chvíle.

Když se trochu probral a lépe se rozkoukal, zjistil, že už tu brunet není. Zvedl se z postele a se zívnutím se ho vydal hledat. Vlastně ani nevěděl proč. Zkrátka mu to přišlo jako správná věc po tom, co vše pro něj brunet udělal.

Už jen když otevřel dveře, uslyšel z kuchyně hudbu, která se rozléhala celou chodbou. Pomalými a línými kroky došel až za zdrojem zvuku. Skladba vycházela z gramofonu, který byl položen na konferenčním stolku, kde včera jestě zcela určitě nebyl. Toho by si Yoongi všiml. Když svou pozornost z gramofonu přenesl do kuchyně, uviděl lehce se boky pohupujího bruneta. Byl k černovlasému otočen zády, takže si nevšiml jeho přítomnosti. Černovlásek se posunul k menšímu ostrůvku v kuchyni a lokty se o něj zapřel. Byl ještě docela ospalý a jeho mysl byla vždycky po ránu trochu zpomalená. Jako by byl spánek nějaká droga a on byl stále ještě trochu omámen jejím účinkem.

Když se hnědovlásek se šťastným výrazem ve tváři a pánvičkou v ruce chtěl otočit do rytmu písně, všiml si černovláska a málem pánev i s těstem upustil na zem.

„Mohl jsi alespoň zakašlat," napomenul brunet Yoongiho s nakrčeným nosem a pánvičku vrátil zpět na sporák. Yoongi se zády opřel o linku, stejně jako v noci. Na zemi se neválely žádné léky, což bylo jasným důkazem toho, že to tu brunet uklidil, aby společně mohli předstírat, že se nic nestalo.

„Dělám palačinky. Máš je rád?" zeptal se brunet a na ještě ne úplně probuzeného černovlasého chlapce se pousmál. Obrátil palačinku na pánvi a zároveň si do pusy vložil jednu jahodu z misky odložené na lince. Jak mohl takhle brzy ráno být tak čilý a plný energie? Vždyť i Slunce bylo ještě ospalé a síla jeho paprsků pouze malá. Proto, i přesto, že bylo léto zrovna v období největšího horka, byla rána vcelku chladná. Měsíc holt hřát nedovede.

Na Hnědovláskovu otázku neodpověděl. Ani nevěděl jak. Ať se snažil vzpomínat sebevíc, nemohl si vzpomenout, kdy palačinky naposledy jedl. A i kdyby to bylo nedávno, jistě by si to nepamatoval, protože jedl z donucení, ne s chutí.

„Yoongi, na něco jsem se ptal," připomněl Yoongimu brunet a trošku se zamračil. Stále ale nepřestával hýbat svým tělem do rytmu písně. Yoongi si povzdechl a ruce si založil na hrudi, stále se opíraje o linku.

„Já nevim," kuňkl Yoongi a podíval se na brunetova záda.

„Ani mi neříkej, že jsi nikdy neměl palačinky. To bych ti ani nevěřil," řekl brunet a uchechtl se. Hnědovlásek pomocí obracečky palačinku vyndal z pánve a položil ji na talíř, kde už jich minimálně pět bylo. Pak nabral plnou naběračku těsta a vylil ho na rozžhavenou pánev. Naběračku vrátil do misky s těstem a přesunul se k Yoongimu. I po cestě k němu se nezapomněl kroutit do rytmu písně, se semknutými rty a humornou grimasou ve tváři. Chytl černovláska za ruce a začal s nimi pohybovat.

Ten na něj jen přimhouřil oči a hned se snažil z jeho sevření vymanit. Jenže se svou muší silou proti silnému brunetovi neměl žádnou šanci. Hnědovlásek dával do svých pohybů všechno a to samé platilo i pro jeho úsměv. Příliš ho nemrzelo, že Yoongi stojí jako solný sloup s kamennou tváří a připojit se očividně opravdu nehodlá.

„Notak, nemrač se tolik," řekl hnědovlásek s ohrnutým rtem a před černovláskem udělal otočku, s jeho rukou nad hlavou.

„Ta písnička je divná. Nelíbí se mi," přiznal tichým hlasem Yoongi a hlavu sklonil k zemi. Jako by se styděl za to, co řekl. Ale on by s brunetem netancoval na žádnou píseň. Takovéhle podivné rituály provozovali jen šťastní nebo opilí lidé a on nebyl ani jedno z toho.

„Je o lásce," řekl zasněně brunet a poslal černovláskovi vzdušný polibek. Ten se jenom zašklebil a znovu se snažil své ruce dostat z brunetova sevření.

„No právě," řekl Yoongi otráveně a konečně se mu podařilo své ruce osvobodit. Brunet si rezignovaně povzdechl a opřel se o ostrůvek, naproti černovláskovi.

„Co je na lásce špatnýho?" zeptal se a rukama se o linku zapřel. Tón, jaký použil, vyzněl, jako by byl malé děcko, co si dost dobře nedokázalo uvědomit svou vinu. Jako by udělal něco špatného. Něco nesprávného, přitom byl jen jako každý jiný člověk v téhle zemi. Věřil na pravou lásku, na osud a na jiná podobná klišé.

„Láska je hloupá a zbytečná," uchechtl se černovlasý a zakroutil hlavou.

„Lidi dělaj různý hloupý a zbytečný věci. Láska je... zvláštní. Dělá lidi šťastný, ale dokáže je i rozplakat. Dokáže být kouzelná, ale i krutá. A přesto po ní každej touží.."

„Mluvíš jako nějaká telenovela."

„Tak ať. V životě si musíš najít něco, v co věříš. Něco, pro co chceš žít."

Ale já nechci žít. Nechci tu být a nechci s tebou mluvit. Nechci ani jíst, ani s tebou tančit. Nechci, aby ses o mě tolik staral...

„Pálí se ti to."

„Cože?"

„Ta palačinka, pálí se ti," zopakoval znovu a hlavou k pánvičce kývl. Brunet vykulil oči a vystřelil k pánvičce. S pomocí obracečky palačinku nabral a rovnou hodil do koše. Otevřel okno a mávavými pohyby rukou se snažil ten puch spáleniny vyhnat ven. Když se podíval na spálené dno pánve, patřičně si ulevil nadávkou a sporák vypnul.

„Asi jich nám šest bude muset stačit," řekl s pokrčením ramen a talíř s již hotovými teplými šesti palačinkami odnesl na jídelní stůl. Pak se vrátil zpět k ledničce a vyndal z ní nějakou sklenici s obsahem červené barvy.

„Máš rád marmeládu? Tahle je domácí. A nebo si k tomu můžeš dát nějaký ovoce a cukr," mluvil brunet, zatímco pobíhal po kuchyni a nabíral všechno, o čem zároveň i mluvil. Černovlásek jenom sledoval, jak je brunet hbitý a plný energie. I přes nepříjemnou nehodu se spálenou palačinkou mu nemizel úsměv z tváře. Vlastně on mu ten úsměv na tváři setrvával takměř pořád. Protože věřil.

„Pojď si sednout," vybídl brunet Yoongiho, když všechno jídlo položil na stůl a sám se na židli posadil. Yoongi uposlechl a posadil se vedle bruneta. Ten už si mazal marmeládu na svou první palačinku a v puse už měl další jahodu. To černovlásek se k jídlu tolik neměl.

„Víš, udělal jsem to, abys to jedl, ne aby ses na to koukal," řekl hnědovlásek pobaveně, když on už měl polovinu palačinky v sobě a černovlásek se ještě ani jedné nedotkl.

„Otevři pusu."

„Co? Ne."

„Yoongi, notak~"

„Řekl jsem ne."

„No, víš, já se neptal," argumentoval hnědovlásek a přisunul se k černovláskovi blíž. Černovlásek otevřel pusu, aby něco řekl, ale brunet toho okamžitě využil a kousek svojí palačinky s marmeládou mu strčil do pusy. Černovlásek šokovaně vykulil oči a málem se rozkašlal. Palačinku nakonec radši rozkousal a spolkl, s prošením Boha, aby mu už brunet dal pokoj. Marně.

Černovlásek do sebe proti své vůli dostal celou jednu palačinku, což brunet bral jako úspěch. Ale bohužel nevěděl, čím si při tom jezení černovlásek procházel. Kdyby ano, možná by ho do toho nenutil.

Snažil ses, opravdu moc. A ačkoliv jsem nebyl schopen si to přiznat, byl jsem ti vděčný.