☾i want to feel alive

9. A towel.

Yoongi se posadil na gauč a zády se opřel o opěradlo. Potřeboval chvilku sám pro sebe. Chvilku, aby si mohl oddechnout. Potřeboval vstřebat to, co se v posledních pár hodinách událo. Všechno to bylo tak náhlé a když nad tím černovlásek přemýšlel, zdálo se mu to nereálné. Stále nechápal, proč se brunet rozhodl ho sem vzít. Ani se nezeptal, jestli s tím Yoongi souhlasí. Neptal se na jeho názor, jako nikdy nikdo. Prostě ho sem přivezl s domněnkou, že Yoongi nemá kam jít a potřebuje někoho, kdo se o něj postará.

To ale byla lež.

Yoongi nestál o žádnou péči. Nepotřeboval nikoho a nikdo nepotřeboval jeho.

O brunetovu starost se neprosil.

Yoongi nebýval vždy takový. Nebýval vždy odevzdaný svému osudu a neodporoval všem, co se mu snažili poskytnout pomoc. V období raného dospívání sám vyhledal odbornou pomoc a pravidelně docházel k psychiatrovi. Dokonce si i sám četl různé psychologické knihy s vidinou toho, že si dokáže vypomoci i on sám. V nitru trpěl a snažil se se z toho dobrovolně dostat, i když nedokázal své pocity a svou bolest dost dobře popsat. Byl uzavřený sám do sebe a mluvil vždy pouze ve chvílích nějvětší nouze. Ale ať už se snažil jakkoliv hledat pomoc a zapomenout na svá muka, vždy se to po chvíli vrátilo. Hlasy se připomněly, bolest na hrudi se ozvala a chlad se zmocnil celého jeho těla. Jeho mysl byla zastřena temnotou a racionální myšlení se zdálo být nemožné.

Proto se uchýlil k poslednímu zoufalému činu. Nikdy si nemyslel, že by to muselo zajít až tak daleko, ale on už zkrátka ten nápor nezvádl vydržet.

Občas dokázal několik hodin bez pohnutí ležet na posteli a civět do stropu. Neměl sílu absolutně na nic. Nebyl schopný vstát a vykonat věci pro každého dnešního člověka naprosto přirozené. A neměl nikoho, kdo by za ním přišel a mluvil s ním. A ačkoliv on si tehdy říkal, že samota a ticho je to, co ho zajisté vyléčí, mýlil se. Kdyby za ním tehdy někdo přišel, pohladil ho po vlasech, uklidňoval by ho konejšivými slůvky a postaral by se o něj, všechno mohlo být jinak.

Jenže teď už bylo pozdě. On už se snažit nechtěl.

Protože viděl svou tvrdou snahu bez výsledků. Jeho psychický stav se nijak nezlepšoval a po pobytu v léčebně se cítil, jako by byl uvnitř už dávno mrtev. Jako by nebyl vůbec schopný se z něčeho radovat nebo se jenom prostě a upřímně usmát. Byl zlomený a vyčerpaný ze všech nástrah, co mu do cesty postavil sám život. Sáhl si na své dno a i když hledal schody, které by ho dostaly na světlo, do klidu a duševní pohody, stejně neměl dost síly, aby po nich vystoupal. Pokaždé zakopl a spadl znovu do spárů temnot.

Proud jeho myšlenek ale přerušila osuška, která mu přistála na hlavě. Než se vůbec stačil vzpamatovat nebo si dost dobře uvědomit, co se vlastně stalo, ozval se brunetův hlas.

„Jejda, promiň, nechtěl jsem ti to hodit na hlavu," omluvil se brunet a přispěchal k Yoongimu, aby mu ji zase z hlavy sundal. Zasmál se nad svou vlastní nešikovností a osušku položil vedle černovláska. Sám měl jednu přehozenou přes rameno a na jeho nohách se vyjímaly žabky.

Černovlásek se na něj podíval pohledem plným pochybností a místo toho, aby se ptal, co má brunet v plánu, lehl si na gauč a zavřel oči. Bral to jako gesto, kterým dá hnědovláskovi jasně najevo, že se jeho plánů účastnit nebude. Brunet se ale nehodlal tak snadno vzdát. Posadil se na kraj gauče a bokem se k černovláskovi natočil.

„Snad sis nemyslel, že se tu celý dny budeme nudit. Kousek odsud je krásná a tichá pláž. Je horko, půjdeme se smočit," řekl rozjařeně a prohrábl si vlasy. Yoongi se ani nepohnul. Brunet si povzdechl a pohladil černovláska na rameni. Byl si jistý tím, že tohle Yoongiho probere.

„Nesahej na mě," šeptl černovlásek a ošil se. Neměl energii jít někam pryč, natož se ještě plácat někde ve studené slané vodě. Není žádná ryba.

„Notak, nemůžeš přece celej den jenom ležet."

„Můžu."

„A nebylo by lepší vstát a užívat si?"

„Ne," odpověděl jednoslovně Yoongi a pod hlavu si dal polštář, který tu byl ještě ze včerejší noci, kdy mu jej brunet přinesl, aby se mu pohodlně spalo. Chtěl se o něj starat a chtěl, aby v něm černovlásek viděl oporu a někoho, na koho se může spolehnout. Věděl, že to bude dlouhá a obtížná cesta plná strastí, ale věřil, že se jednou dopracuje k tomu, že mu Yoongi bude důvěřovat. Že se mu bude svěřovat o svých trápeních a že se jednou bude upřímně usmívat. Musí mít krásný úsměv.

„A co takhle dohoda; ty se mnou teď půjdeš na chvíli k moři a já tě pak celej den nechám být, hmm?" nabídl hnědovlásek a s nadějí napjatě čekal na Yoongiho odpověď.

„Fajn," zamručel rezignovaně černovlásek a posadil se. Doufal, že brunet bude pánem svých slov a skutečně dodrží, co právě slíbil. Jestli měl brunetovi obětovat pár zbytečných minut svého marného života s výměnou za to, že mu pak dopřeje zasloužený klid, nedokázal dál odporovat.

„To kvůli mým krásným očím, viď?" neodpustil si hnědovlásek vtipnou poznámku, která ovšem připadala humorná jenom jemu samotnému. Brunet se zvedl z gauče a natáhl k černovlasému svou ruku, aby mu pomohl se zvednout. Yoongi se ale všem tělesným dotekům vyhýbal, takže se raději zvedl sám. Osušku si přehodil přes rameno, stejně jako brunet, a na nohy si obul vypůjčené. žabky. Vlastně vše, co teď na sobě měl, bylo pouze vypůjčené. Vždyť on sám neměl vůbec nic, kromě svého bloku a propisky.

Ale k čemu by mu to vůbec bylo? Na co by mu byli peníze, když se neuměl radovat z materiálních věcí? Neuměl se radovat vůbec. Neměl nic, ale příliš ho to netrápilo. O nic nestál a nic si nepřál. Vše, co by dostal, by pro něj byla pouhá zbytečnost.

„Neboj, bude sranda," řekl povzbudivě brunet, když viděl černovláskův skleslý výraz a svěšená ramena, jako by šel na porážku. Ale on jen dělal to, na co byl zvyklý. Poslouchal, co mu ostatní přikazovali bez nároku na vyřknutí nějakých připomínek. Nemusel nad tím tolik přemýšlet, protože prostě vždy udělal, co se po něm chtělo, jen aby si nepřivodil zbytečné potíže. A brunet nebyl výjimkou. Byl jen dalším z lidí, které poslouchal, aby od nich pak na chvíli mohl mít pokoj.

Hnědovlásek ale nechtěl být jen další člověk. Chtěl být výjimečný a speciální a chtěl Yoongiho srdce znovu probudit k životu. Chtěl se o něj postarat. Musel se o něj postarat.

Vidíš ty hvězdy, hyung? Jednou budu jednou z nich.