☾i want to feel alive

6. New home.

Cesta byla dlouhá, ale čím více se vzdalovali od hlavního města, tím klidnější hnědovlásek byl. Černovlásek byl opřený hlavou o brunetova záda a měl co dělat, aby neusl. Nemohl ani sledovat krajinu, jelikož byli ze všech stran obklopeni tmou a on tak ani neměl ponětí, kde se zrovna nachází. Neměl ani tušení, kam ho hnědovlásek veze. A proč ho tam vůbec veze? Už mu pomohl na svobodu, teď si mohl jít svou cestu a černovláska nechat, ať si poradí. Nechat ho jít za svým osudem.

Ale z nějakého důvod to neudělal. Měl k tomu vůbec důvod? Musel mít, vše má přeci svůj důvod a nic se neděje jen tak. A ačkoliv černovlasý chlapec spoustu z těch důvodu vůbec nechápal a mnohé důvody ani neznal, byl smířený s tím, že všechno se děje, protože se to dít má. Svět k mladému chlapci byl neúprosný a tvrdý a uvrhl jej do zoufalých psychických stavů, ze kterých se sám nikdy nemohl dostat. Černovlasý nevěděl, proč se tohle děje zrovna jeho maličkosti. Za co byl celou tu dobu trestán? Proč zrovna on?

Na takové otázky se dříve sám sebe ptal každý den, ale postupem času zjistil, že nemá smysl stěžovat si na něco, co mu bylo předurčeno a musí si zkrátka sám nalézt řešení všech svých problémů.

Což on skutečně udělal. Neúspěšně.

Neměl tušení, jak dlouho už temnotou proplouvali, ale docela se mu ulevilo, když hnědovlásek náhle zastavil a vytáhl klíček ze zapalování. Byl už tak moc vyčerpaný, že nebyly pochyby o tom, že jakmile si kamkoliv lehne, do pár minut usne.

„Tak, jsme tady," prohlásil brunet, sundávaje si z hlavy přilbu a pohazuje hlavou stejně, jak to předtím udělal Jimin. Měsíc nad nimi zářil ve své plné kráse a po vypnutí motoru a zhasnutí světel motorky se stal i jediným zdrojem světla. Černovlásek sundal ruce z brunetova pasu a seskočil z motorky dolů. Hnědovlásek udělal to samé a přistoupil k Yoongimu, aby mu vzal batoh a přilbu. Černovlásek nic nenamítal, jelikož byl zaneprázdněn sledováním okolí.

Nacházeli se uprostřed lesa, obklopeni vysokými jehličnany, a po černovláskově pravici se nacházela jakási dřevěná stavba. Kvůli nedostatku světla ji neviděl úplně jasně, ale i tak poznal, že tohle nebude nějaká zarostlá, zapadlá nebo zchátralá chatka. I pod měsíčním světlem vypadala stavba velmi udržovaně a jistě tu nestála dost dlouho na to, aby se na ní projevovaly znaky působení matky přírody.

Hnědovlásek se pousmál nad Yoongiho udiveným pohledem a sám se k dřevěné chatě vydal. Černovlásek se rozešel za ním a po cestě stále celou stavbu zkoumal. Nejdříve vystoupali pár dřevěných schůdků, které vedly na verandu a zanedlouho se ocitli před vchodovými dveřmi. Hnědovlásek chvíli hrabal v batohu, než našel svazek klíčů. Dveře odemkl a oba chlapci vstoupili dovnitř. Pár chvil trvalo, než rukou nahmatal vypínač, ale když se mu to podařilo, celou předsíní se rozlehlo světlo, které oba chlapce, do této chvíle navyknuté na tmu, přinutil přimhouřit oči.

„Tohle teď asi bude tvůj nový domov," řekl hnědovlásek, zouvaje si boty, a rozešel se do útrob chaty. Černovlasý se příliš dlouhou dobu nezaobíral vzhledem interiéru, jelikož na to byl příliš unavený. Jeho nitro křičelo po chvilce odpočinku, i když on sám si byl zcela jistý, že ho jeho podvědomí nenechá spát déle než jednu hodinu v kuse.

Z předsíně se dostal do prostorného a útulného obývacího pokoje, vybaveného poměrně moderním nábytkem i malými drobnostmi, které přispívaly jeho vzhledu na pohodlnosti a útulnosti. Obývací pokoj byl spojen i s jídelnou a krásnou a nově vyhlížející kuchyní. A z obývacího pokoje taky vedly posuvné skleněné dveře na verandu. Z kuchyně pak vedla další chodba, ze které zrovna vyšel hnědovlásek převlečený do šedých tepláků s černým pruhem na straně a černého obyčejného trička. V ruce držel poskládané oblečení, které teď podal Yoongimu.

„Převlékni se, tohle bude pohodlnější," řekl a hlavou kývl k hromádce oblečení, kterou teď držel černovlásek přitisknutou ke své hrudi. Yoongi měl plnou hlavu otázek, na které se ale nechtěl ptát. Věřil, že se časem odpovědi dozví. Že mu hnědovlásek poví, proč tu jsou, kde vůbec jsou nebo třeba jak se jmenuje.

„Můžeš spát tady na gauči nebo se mnou v ložnici," řekl hnědovlásek po cestě do kuchyně, kde otevřel ledničku a pár sekund do ní jen tak hleděl.

„Lehnu si na gauč," řekl svou volbu Yoongi a na gauč se posadil, jako by chtěl dát jasně najevo, že se teď stává jeho útočištěm. Oblečení si položil do klína, jelikož nepřicházelo v úvahu, aby se převlékal před hnědovlasým.

Hnědovlásek se příliš nesnažil zakrýt zklamání ve svém obličeji, ale tak nějak to čekal, proto pouze kývl. Zavřel lednici a rukama se opřel o linku, očima sleduje usínajícího Yoongiho s oblečením v klíně. Napadlo ho, že by mu měl jako správný hostitel přinést deku a polštář, aby mu nebyla zima. Letní noci sice nebývaly tolik chladné, ale chtěl, aby Yoongi spal v pohodlí.

Když hnědovlásek opustil pokoj, Yoongi se z posledních sil zvedl a svlékl ze sebe oblečení, které na něj navlékl brunet. Pak si svlékl i bílé oblečení, ze kterého byla cítit velmi nepříjemná vůně připomínající prostředí psychiatrické nemocnice. Když byl uvnitř budovy, té vůně si nevšímal, jelikož byla všude kolem něj, ale teď, když se z okolí linula příjemná vůně lesa a dřeva, si uvědomil, jak moc trpká a protivná je.

Za gumou spodního prádla se ukrýval jeho malý kroužkový bloček i s propiskou. Byl to jeho jediný majetek, nemohl ho tam přeci nechat. Položil ho na tmavě hnědý gauč a oblékl si oblečení, které mu poskytl brunet. Černé tepláky a zelené tričko s malou kapsičkou, ozdobenou nášivkou s malým ananasem.

Když byl malý, miloval ananas.

A v těchto dnech? Už ani pomalu nedokázal rozlišit základní chutě. Všechno jako by bylo bez chuti, bez barvy... Černobílé a nicotné.

Při rozhlížení se po vnitřku chaty se očima zastavil na nástěnných hodinách.

Pár minut po čtvrté hodině ranní. Nebylo divu, že byl tolik unavený. I přes jeho časté noční můry byl zvyklý v léčebně kvůli práškům usínat brzy a alespoň pár hodin spát. Pokud ale ani přes silné prášky spát nemohl, jeho bloček byl jeho záchranou a měsíc jeho lampičkou.

Zanedlouho se brunet vrátil s dekou a polštářem v náručí. Obojí položil na gauč a pak si sedl těsně vedle černovláska. Ten chtěl samozřejmě uhnout, ale pokaždé, když se posunul na stranu, brunet se k němu znovu přisunul.

„Dobrou noc, Yoongi," zašeptal brunet hlubokým hlasem a rukama se zapřel a kraj gauče. Yoongi stále hleděl před sebe a čekal, než mu brunet dopřeje trochu soukromí a on se tak bude moct pokusit alespoň na chvíli zamhouřit oči a usnout. Hnědovlásek ale čekal na Yoongiho odpověď a nehodlal odejít, než ji z jeho úst uslyší.

„Díky," zachraptěl Yoongi a začal si nervózně hrát s lemem vypůjčeného trička. I když tohle nebyla slova, na něž brunet čekal, byl spokojen, že se z černovláskovy strany dočkal alespoň nějaké reakce a proto se slabě usmál. Zvedl se z gauče a vydal se do ložnice, aby se sám pořádně prospal. Yoongi si oddechl, položil se na gauč a přikryl se na dotek velmi příjemnou dekou.

A pak mu to docvaklo. Tady není pod dohledem. Tady nejsou pravidla. Tady nejsou ukryté pro něj nebezpečné předměty. Tady mu nic v cestě nestojí.

Hyungie, již několik let jsem zahalen v plášti smutku, který mé srdce drásá a ničí. Nemohu si ho sundat. Za ta léta jako by se stal mou součástí. A jaká je jediná možnost zničit něco, co je mou součástí? Ano, máš pravdu. Jiná možnost přeci není.