5. The escape.

201 23 2
                                    

„Připraven?" zeptal se brunet a černovlásek souhlasně zamručel. Byl dost unavený a kdyby teď zrovna nestál v pozoru za hnědovláskovými zády, oči by se mu samovolně zavíraly a on by upadl do strašidelného spánku. Ty léky na spaní nebyly nejslabší, ale právě teď mu celým tělem koloval velmi zvláštní pocit, díky kterému se cítil více vzhůru než kdy jindy. Věřil, že se tenhle plán podaří. On se musí podařit.

Hnědovlasý chlapec pomalu otevřel dveře od jejich pokoje a velmi opatrně nahlédl do dlouhé chodby. Přesně jak oba dva očekávali, na jednom konci postával, k jejich štěstí ne příliš svalnatý, muž, který v ruce třímal mobil, z něhož vycházelo slabé světlo ozařující jeho tvář.

„Běž do postele," rozkázal černovláskovi šeptem hnědovlásek a když ho poslechl a posadil se na své lůžko, plán mohl začít. Hnědovlásek se kapku zlomyslně pousmál a poté vyšel z pokoje ven. Našlapoval velmi potichu, takže si ho dozorce všiml až když byl kousek od něj.

„Co potřebuješ? Vrať se na pokoj," řekl lhostejně a očekával, že ho hnědovlasý hned uposlechne, takže se vrátil zpět k displeji svého mobilu. Hnědovlásek ale spustil tichoučký falešný pláč.

„T-ten kluk, c-co je se m-mnou na pokoji má n-nějaký potíže, a-ale odmítá se m-mnou mluvit. M-moc p-prosím, pomůžete mi?" prosil chlapec s předtíraným roztřeseným hlasem a zakoktával se. Vskutku působivý herecký výkon. Dozorce neochotně zase zvedl pohled od mobilu a povzdechl si.

„Tak hele, mojí prací není se o vás blázny starat a pomáhat vám řešit ty vaše zatracený problémy uvnitř vašich pomatenejch myslí, od toho tady máte odborníky. Takže buď ti zavolám doktora nebo se vrať na pokoj a pomož si sám, hmm?" řekl velmi podrážděným hlasem muž s rukama v pase a hnědovlásek se musel opravdu velmi hodně ovládat, aby dozorčímu jednu nevrazil. To ale udělat nemohl, jelikož by tím ohrozil celý plán. Místo toho pokračoval ve svém vzlykání a rukavém bílé halenky si setřel slzu plnou klamu a přetvářky.

„O-opravdu vás m-moc prosím. On a-asi trpí a třeba b-by s vámi m-mluvil," nevzdával se chlapec a dostal se do své role natolik, že už skutečně plakal a slzy stékaly po jeho hebkých tvářích a dopadaly na bílý předepsaný oděv. Muž už ho znovu chtěl poslat do patřičných míst, ale když světlem z mobilu namířil na chlapcovu tvář, cosi se v něm pohnulo a on si s promnutím očí povzdechl.

„Fajn. Ale dělám to nerad, jen abys věděl. Navíc ani nevim, jak se při takových situacích postupuje nebo co bych měl a neměl říkat," stěžoval si dozorčí při cestě do pokoje dvou chlapců.

„O-opravdu vám m-moc děkuju. V-vážím s-si vaší s-snahy mu pomoci," koktal dál potichu hnědovlásek, snad aby nikoho nevzbudil či aby neupoutal ničí pozornost. Zavedl dozorčího až k posteli, na které seděl černovlasý a s nepříčetným pohledem na okno se lehce pohupoval ze strany na stranu. Vzhledem k tomu, že jediný zdroj světla v celém pokoji byla dozorcova baterka, nahánělo černovláskovo chování docela strach. Což ale dozorčí nemohl přiznat, aby nepůsobil jako slaboch, ale chtěl se zachovat statečně. Už asi po třetí si povzdechl a posadil se na kraj hnědovláskovy postele, přímo naproti černovlasému chlapci.

„Uhm.. nemůžeš spát?" zeptal se potichu a srdeční tep se mu patrně zrychlil, když se černovlasý chlapec svýma tmavýma a děsivýma očima vpil do těch dozorcových, vyděšených. Teď byl muž dostatečně vyveden z míry a teď nastala ta chvíle, kdy hnědovlásek musel zakročit. Nejprve raději potichu zavřel dveře a pak se nenápadně přesunul za dozorcova záda. Muž si ho vůbec nevšímal, byl totiž až moc polekaný a ohromený z černovláskova pronikavého pohledu.

Hnědovlásek se opatrně nahl blíže k dozorci a když poznal, že přišla jeho chvíle, přetáhl mu přes hlavu povlak od svého polštáře, který měl předem připravený a ukrytý pod postelí. Muž se chvíli vzpamatovával z šoku, ale poté se snažil osvobodit. Hnědovlásek ale povlak držel dost pevně kolem dozorcova krku, čímž způsobil, že se za chvíli začal dusit. Černovlásek vstal z postele a kolenem silně dozorčího uhodil do rozkroku. Ten se v křeči svalil na postel s naříkáním, tlumeným povlakem.

☾i want to feel aliveKde žijí příběhy. Začni objevovat