☾i want to feel alive

16. Star observation.

Pět dní uběhlo jako voda a s Yoongim to šlo z kopce. Celé dny prospal a z postele se zvedal jen ve chvílích, kdy potřeboval akutně vykonat potřebu. S nikým nemluvil a nikoho neposlouchal.

Hoseok si to všechno dával za vinu. Chtěl docílit toho, aby se Yoongiho stav zlepšil, ne aby se každým dnem cítil ještě hůř. Nepodařilo se mu do něj dostat ani kousek jídla a jediné, co si Yoongi za ty dny vzal, byl zelený čaj s trochou medu. Brunet o něj měl strach, obrovský. Nemohl dopustit, aby se mu něco stalo.

Každým dnem nemohl pomalu ani usnout, jak Yoongimu kručelo v břiše. Každý večer si k němu lehl o kousek blíž. Chtěl totiž, aby si na něj, teď již blonďák, zvykal. Aby si zvykal na brunetovu blízkost a aby se zbavil strachu z jeho doteků. Jenže Yoongi jeho doteky nevnímal. Neuvědomoval si, že na něj brunet mluví. A po pár hodinách už ani nedokázal rozeznat, co je realita a co pouze blud či jeho sen.

Jihyun se každý den vyptával, kdy se bude smět vrátit do Busanu, za přáteli. Jimin ho pokaždé odbyl a doufal, že se ptát přestane. Odpověď totiž neznal a bál se bratrovi lhát a uklidňovat ho, že to bude brzy. Hoseok Jiminovi nabídl, že tu může s Jihyunem zůstat tak dlouho, jak jen budou potřebovat. Blonďáček se nemusel strachovat, že by překážel.

Pátý den od barvení Yoongiho vlasů si už Hoseok lehl těsně za staršího záda. Kdyby byl blonďák při vědomí, mohl by cítit brunetův teplý dech na svém zátylku. A ruku kolem svého pasu. A to, jak Hoseok přiložil svou dlaň na místo na Yoongiho hrudi, kde se nachází srdce, aby se ujistil, že stále bezpečně bije. Že blondýn jenom už několik hodin v kuse spí. Hoseok se tomu nedivil, pouze se mu při pomyšlení na to, že by si v nepozorované chvíli mohl vzít nějaké prášky a usnout navždy, udělalo nevolno. Úzkost na hrudi a zrychlený dech byly jedny z mála důkazů toho, jak moc Hoseokovi na Yoongim záleželo. Tolik moc by si přál, aby se starší uzdravil.

Podařilo se mu usnout jenom proto, že držel staršího pevně u sebe a cítil, jak se mu hruď v pravidelných intervalech nadzvedá a jak sebou občas cukne, pravděpodobně kvůli nějakému špatnému snu.

Nespal ale dlouho.

„Hoseoku? Psst, Hoseoku, vzbuď se, prosím," šeptal Yoongi a stiskl mladšího rameno. Brunet se okamžitě, jak zaslechl blondýnův hlas, zvedl na lokty a zmateně a rozespale se začal rozhlížet kolem sebe, snad jako by se právě probral z ošklivé noční můry. Když ale uviděl Yoongiho, jak seděl na posteli v tureckém sedu a propaloval svým pohledem celý Hoseokův obličej, posadil se naproti němu a chtěl mu něco povědět. Nějak ho uklidnit. Bohužel šok z toho, že se Yoongi probudil a komunikuje s brunetem, mu sebral všechna slova. Tak jenom seděl s pootevřenou pusou a čekal, než ticho přeruší Yoongi.

„Chci.. chci se podívat na hvězdy," šeptl blondýn a na chvíli svůj pohled přesunul na okno, skrz nějž se zadíval na hvězdnou oblohu. Hoseok nejdříve pár chvil vstřebával staršího podivnou prosbu a pak jenom párkrát horlivě přikývl. Nemohl ho přeci teď odmítnout, nehledě na to, kolik bylo hodin nebo jak moc byl on sám vyčerpaný. Chtěl si získat Yoongiho důvěru. Chtěl si získat Yoongiho. Proto se rozhodl mu každou prosbu splnit a vždy být na blízku, když ho bude starší potřebovat.

„Dobře. Znám perfektní místo, tak vezmeme motorku a dovezu tě tam," řekl s úsměvem, který stejně nejspíš Yoongi kvůli šeru, panujícímu v místnosti, nezahlédl. Hoseok se hned vyhrabal z postele a ze skříně vytáhl dvě mikiny, aby jim nebyla zima. Jednu položil vedle Yoongiho, který si ji na sebe hned navlékl. Pak ještě z druhé skříně vytáhl dvě deky, jen tak pro jistotu. Starší vyšel napřed ven k motorce a mladší se hned po té, co potichu popadl klíče, aby nevzbudil Jimina nebo Jihyuna, vydal za ním. Do zadního úložného prostoru nacpal deky a naskočil na motorku, čekaje na Yoongiho, než nasadne za něj.