☾i want to feel alive

15. Hair dying.

„Dobré ráno," ozvalo se za černovláskovými zády a on si rychle přitiskl bloček k hrudi, jelikož se vylekal. Když ale spatřil Hoseoka, už oblečeného, pohled odvrátil do strany. Brunet už na verandu šel s vědomím, že jejich včerejší rozhovor byl výjimečný a že se Yoongi znovu se sdílnou náladou jistě neprobudí. A nemýlil se, ani v nejmenším. Starší z chlapců by teď opravdu nejraději byl sám, jenže Hoseok přeci nevyrčené věty slyšet nedokázal, proto se posadil na křeslo hned vedle Yoongiho a ruce si založil v klíně. Nadechl se příjemného čerstvého ranního vzduchu a přivřel přitom své ještě kapku rozespalé oči, nenavyknuté na denní světlo.

A pak svůj pohled přesunul na nervózního Yoongiho. Nesnažil se polemizovat nad tím, kde byl pramen jeho nervozity, ale místo toho se zadíval na jeho vlasy, které si nemalou chvíli detailně prohlížel. Černovlásek dělal, že o tom vlastně vůbec neví, ale ve skutečnosti se bál se třeba jen pohnout, jelikož na sobě cítil Hoseokův pohled.

„Nech mě obarvit ti vlasy, prosím," promluvil Hoseok a lehce se usmál. Yoongi se na něj zmateně podíval a snažil se zjistit, jestli jenom žertuje nebo jestli to myslí vážně. Když usoudil, že to byla seriózní prosba, lhostejně pokrčil rameny a znovu hlavu odklonil na stranu. Na jeho vzhledu mu už pár let vůbec nezáleželo a pokud by tím Hoseokovi udělal radost, proč ne. On sám se z nějakého důvodu radovat nemohl, ale v bytí předmětem potěšení pro ostatní mu nic nebránilo.

„Musim zajet nakoupit. Pojedeš se mnou?" zeptal se Hoseok, aby Yoongi neměl pocit, že je do něčeho nucen. Že musí pouze poslouchat rozkazy, protože tak to nebylo. Hoseok nechtěl, aby to tak Yoongi cítil, proto mu dal možnost volby.

Ale jakmile černovlásek dostal na výběr, záporně zakýval hlavou s pohledem upřeným do jednoho neurčitého bodu. Ani se neobtěžoval zvažovat druhou možnost. Hoseok si povzdechl a s našpulenými rty se zvedl z křesla. Opustil verandu, aby si připravil alespoň kafe a pak se vydal na již zmíněný nákup. A Yoongi se tak v klidu mohl vrátit ke své kresbě.

<>

Hoseok byl pryč asi třičtrvtě hodiny. Jihyun se probudil až po jeho návratu, zatímco Jimin se po chatě promenádoval jenom s ručníkem okolo pasu (čímž odhalil i své tetovaní), jelikož po ranní sprše údajně neměl co na sebe a musel počkat na Hoseoka, aby mu půjčil něco svého. Yoongi si stejně myslel své. Dokázal poslouchat i to, co nebylo řečeno. A Jimin jasně říkal, že je do Hoseoka blázen. Chopí se každé možné příležitosti, kdy by si mohl ukrást jeho pozornost jen a jen pro sebe. Což se mu skutečně podařilo, jelikož se Hoseok od mladšího vypracovaného těla nemohl pár sekund odtrhnout. Blonďáček se při pohledu na brunetovu reakci spokojeně usmíval a Yoongi se jen v hlavě uchechtl. Hoseok teď o Jiminově zájmu díky černovláskovi věděl a pokud by měl slabost i on pro něj, nic jim nebránilo dát se dohromady.

Yoongimu by to bylo upřímně jedno. Mezilidské vztahy pro něj vždycky byl spíš jako španělská vesnice. Nevyznal se ani sám v sobě, natož aby věděl, jak funguje přátelství nebo milostný vztah. Nikdy neměl štěstí něco z toho poznat a přijít tomu na kloub. Vždy měl příliš práce s poznáváním sebe sama, že na ostatní si nenašel čas. Jediné, co kdy poznal, bylo to nejobyčejnější spojení dvou lidských těl. Nešlo ale o lásku, to by prý Yoongi hned poznal. Tehdy to chtěl vyzkoušet při cestě za sebepoznáním. Navíc to byl další ze způsobů, jak dosáhnout uvolnění. Přišel o nevinnost s úplně cizím člověkem, bez jakýchkoliv výčitek svědomí.

Možná ho akorát mrzela jediná skutečnost. Pokud by Jimin s Hoseokem navázal milostný vztah, nemohl by se Yoongi bruneta dotýkat, kdy by se mu zrovna zachtělo. Nesmíme se dotýkat něčeho, co nám nepatří. Dokud Hoseok nepatřil nikomu, Yoongi nemusel mít strach se jeho těla dotknout. Jenže kdyby brunet patřil Jiminovi, už by takovou možnost neměl.