☾i want to feel alive

25. Men do cry.

Radost v Hoseokově srdci přetrvávala celou cestu zpět do chaty. Neustále si v hlavě přemítal scénu sebe a Yoongi na opuštěném parkovišti s deštěm ve vlasech, jeho rty tančící v souladu s těmi blondýnovými, prsty bloudící po kůži jemné jako samet a srdce bijící tak hlasitě, jako by se snažilo do bláznivého světa vykřičet, že živější už být nemůže. Jako by to živé srdce Hoseoka chtělo poslat zprávu ochablému srdci muže druhého. A skutečně, Yoongi se až do dnešního dne necítil živý. Jenomže události dnešního dne mu dokázaly znovu připomenout, že jeho chladné srdce má chuť se ještě bít. Po nekonečně dlouhé době se cítil dobře. Prostě.. tak nějak dobře.

Ovšem výčitky svědomí mladšího z mužů popadly hned po příjezdu k chatě a povšimnutí, že Jimin se vrátil zpět. Dlouho si myslel, že nadšení z předešlého okamžiku ho už jen tak nepřejde, ale mýlil se. Místo nadšení se objevil tíživý pocit na hrudi, kvůli kterému se Hoseokovi zdálo, že ani nebude schopen opustit příjemnou atmosféru v autě a vrátit se zpět do chaty. Přestože s Jiminem oficiálně nechodil, sám moc dobře věděl, že mu dal hned několik důvodů, aby si to mladší mohl myslet. A proto se teď cítil, jako by ho povedl.

Nemohl se tam vrátit. Ne teď.

Auto tedy znovu nastartoval a bleskurychle se ocitli znovu na cestě s chatou za zády.

„Kam jedeme?" optal se Yoongi, kterého zběsilé otočení auta na moment probralo z přemýšlení nad spoustou věcí najednou, a pohlédl na Hoseoka, který oběma rukama pevně svíral volant a tváří bez výrazu hleděl na cestu před nimi. Popravdě, nevěděl, kam jedou. Potřeboval odtud zkrátka pryč alespoň do chvíle, než zjistí, co říct, aby se Jiminovi znovu mohl podívat do očí. Yoongiho sice nelíbal poprvé, jenže ve skutečnosti nešlo tolik o polibky samotné jako o postupné uvědomování toho, že Hoseok stále více propadá kouzlu někoho jiného, než je Jimin.

„Jen.. pro pití," vypadlo z něj najednou a po chvilce přemýšlení mu došlo, že to vlastně vůbec není špatný nápad. Vlastně je to možná právě to, co teď potřeboval. V jedné ruce ruku Yoongiho a v druhé láhev čekoholiv alkoholického. Jenže blondýnovi téměř hned došlo, o co tu jde a proč se Hoseok najednou snaží od tolik milované chaty utéct.

„Nechceš vidět Jimina, co?" zeptal se narovinu. Neměl ve zvyku věci, které říkal nějak zaobalovat nebo zbytečně prodlužovat dostání se k pointě několika málo zbytečnými slovy. Hoseok volant uchopil ještě o něco pevněji a zavrtěl se na sedačce. Nechtěl se o tom bavit, ale na druhou stranu nechtěl ztratit to pouto, které věřil, že mezi ním a Yoongim stále sílí.

„Ne, já.. udělal jsem jednu chybu a tím vyvolal řetěz spousty další chyb a než jsem si to stihl dost dobře uvědomit, do toho řetězu jsem se zamotal," přiznal Hobi a zkroušeně si povzdechl. Fakt, že si byl své chyby vědom, mu aktuálně byl celkem k ničemu. Nezbývalo mu tak nic jiného než jen litovat a přemýšlet na zbytečnou otázkou, jakou "co by kdyby" skutečně je. Yoongi sice nevěděl všechna fakta, ale dokázal být natolik vnímavý, že mu bylo jasné, o co mezi Hoseokem a Jiminem jde. Neopětovaná láska bolí vždy.

„Nechci mluvit do něčeho, do čeho mi nic není a ani tomu vlastně nemůžu rozumět, ale čím dýl mu dovolíš věřit, tím to bude pro oba horší," vyslovil Yoongi jednoduše svůj názor na věc slovy, která Hoseokovi v hlavě zněla už několik dní. Jenže čím déle mu slova v hlavě zněla, tím hůře se Hoseok soustředil na skutečné přiznání Jiminovi. Paradox, že. Dusil v sobě tuto zoufalost natolik dlouho, že déle už to zřejmě nešlo. Z jeho očí se pomalu spustily slzy, které se volně plazily po jeho tváři, až dopadly na jeho od deště stále ještě mírně vlhké kalhoty. Důvodem pro slzy ale nebyl jenom Jimin. Bylo toho více, na Hoseoka už zkrátka moc. A přestože se snažil před všemi, před Yoongim především, být silný, byl koneckonců také jen pouhým člověkem plným bolesti a nevyřčených pocitů.

„Zastav," přikázal Yoongi klidně a rozepl si pás.

„N-ne, t-to je dobrý, jsem v poho-"

„Zastav," zopakoval blondýn znovu, lehce důrazněji, a tentokrát ho brunet poslechl a uprostřed cesty lesem auto zastavil. Yoongi téměř ihned z auta vystoupil a přešel ke dveřím u řidiče, které otevřel a přes plačícího Hoseoka se natáhl, aby mu pás také rozepnul. Nastavil před něj svou ruku, aby mu pomohl z auta ven. Aniž by se Hoseokovy ruky pouštěl, ho dovedl na druhou stranu auta, posadil na místo spolujezdce a znovu zapl pás. Sám se posadil na místo řidiče a bez zbytečného otálení auto znovu uvedl do pohybu.

„K-kam jedeme?" zeptal se mezi neustávajícími vzlyky Hoseok a hřbetem ruky s ukazováčem si setřel slzy z tváří.

„Jen pro pití," zopakoval Yoongi Hoseokovu předešlou odpověď, což mladšího i v tuto situaci donutilo se pousmát.

„Díky," šeptl brunet tiše, ale blondýn ho přesto slyšel.

„Dlužim ti to. Když mně bylo nejhůř, zachránil jsi mě. A přestože nesnášim pravidla a principy tohohle podělanýho světa, všechno funguje na principu něco za něco," řekl Yoongi a zabočil směrem na malé město, které navštívil s Hoseokem a ve kterém si byl jistý, že najde obchod s tím, co mladšímu dovolí na chvíli zapomenout.

„Nedlužíš mi nic, Yoongi," ujasnil teď již o něco klidnější Hoseok a znovu se pousmál. Moc dobře vnímal to, jak dobře mu s Yoongim bylo. Nestyděl se před ním nechat své emoce vyjít na povrch. Tak nějak věděl, že po tom, co si blondýn zažil, pro něj nějaké slzy nebudou vůbec nic nového a že nebude Hoseoka litovat. Že se zachová přesně tak, jak se zachoval. Že udělá přesně to, co Hoseok potřeboval. Žádné zbytečné poukazování na normální projev křehkosti lidské duše, žádná zbytečná lístost.

<>

„Víš, Yoongi, takhle dobře už mi dlouho nebylo, přiznal Hoseok a znovu si lokl hořké tekutiny už tak z třetí plechovky. Čím více alkoholu v sobě měl, tím větší měl chuť být upřímný. Jak už to tak zkrátka bývá.

„Ani mně ne," řekl tiše Yoongi a sám se také napil. Ani si neuvědomoval, jak šťastného svými slovy Hoseoka udělal. Nevymýšlel si, skutečně se v tento den, v tento moment cítil lépe než kdykoliv v posledních několika letech. A nebyl si jistý tím, jestli je to chyba nebo je to vlastně dobře. Soustředil se teď jen na kapky dopadající na čelní sklo auta, zaparkovaného nedaleko malého města s výhledem na moře, a na člověka, kterému se podařilo něco, co ještě nikomu jinému. Umlčet hlasy.

„Yoongi?" promluvil po chvilce příjemného ticha Hoseok a celým tělem se otočil směrem k Yoongimu.

„Hmm?" zamručel starší a pohlédl Hoseokovi přímo do očí.

„Znáš takový to.. to.. no, prostě to co se říká?"

„Zkus bejt konkrétnější," řekl blondýn a uchechtl se.

„Blázni dělají bláznivé věci."

„Těžko posoudit, co je bláznivá věc."

„Nech mě ti to ukázat," řekl Hoseok a své rty přitiskl k těm Yoongiho.

Přestože byl jemně ovlivněn alkoholem, stále věděl, že musí být opatrný a proto čekal, jestli se mu dostane odpovědi. Ta se dostavila téměř ihned. Yoongi mu začal polibky vracet a z pomalého něžného líbání se rychle stalo líbání vášnivější.

Jejich magický moment ovšem vyrušilo hlasité vyzvánění Hoseokova telefonu.

Kapky, jež dopadají na tvou dlaň,
mísí se s pocity tvými,
přede mnou se prosím zachraň
uteč před mými stíny.