„Yoongi? Už bychom se měli vrátit," řekl Hoseok ospalým hlasem, aby blondýna pomalu probudil. Usl téměř hned poté, co do sebe dostal půlku housky, celý hrnek vody a pár kousků ananasu a spal tři hodiny. Vyčerpával se velmi jednoduše, jelikož jeho tělo trpělo velkým nedostatkem spousty živin, a navíc skoro nespal v noci. Hoseok ve skutečnosti přes noc nespal vůbec, takže si lehl na matraci vedle Yoongiho, samozřejmě mezi nimi nechávaje jistou mezeru, a do minuty tvrdě spal. Teď se ale probudil a usoudil, že je nejvyšší čas se vrátit, protože začínal jednak mít hlad a jednak se chtěl ještě večer jít vykoupat k moři. Tentokrát sám, aby si mohl pročistit hlavu a chvilku vůbec na nic nemyslet.
„Ještě pět minut," zamumlal blondýn, který se očividně ke vstávání příliš neměl a vidina další fyzické námahy ve formě chůze to nedělala o nic lepší. Převalil se obličejem k dřevěné stěně a Hoseokovu mikinu, kterou byl přikrytý, si přitáhl blíže k bradě, i když mu nemohla být zima. Tedy venku bylo stále horko, tak mladší nepředpokládal, že by mu byla zima, ale očividně se zmýlil.
„Můžeš si lehnout v chatě," řekl Hoseok, když začal sklízet nepořádek z provizorního stolu. Yoongi sebou na matraci zavrtěl a po nespokojeném zakňučení se přeci jenom zvedl. Prsty si promnul věčně unavené oči a tiše si zívl.
„Fajn," zamručel Yoongi a s menšími obtížemi se z matrace zvedl na vratké nohy. Na zamotání hlavy po každém zvednutí se už byl zvyklý. Na tu chvilkovou tmu před očima a občasné zapískání v uších. Nedokázal si bez toho vstávání představit. Zvykl si na to. Hoseok si při pohledu na bledého Yoongiho, opírajícího se o dřevěnou zeď kůlny pouze povzdechl a pokračoval v úklidu.
Cesta zpět proběhla v naprosté tichosti. Od chvíle, kdy Hoseok Yoongimu nabídl, že ho vezme na záda, což starší samozřejmě odmítl, ani jeden nepromluvil. Yoongimu každá sekunda přišla dlouhá jako několik minut a cesta zpátky do chaty přímo nekonečná. Nohy ho už teď bolely a byl tak vyčerpaný, že uvažoval nad tím, že by si prostě lehl do jehličí a na všechno se vykašlal. Jenže mu bylo jasné, že to by u Hoseoka neprošlo.
Hoseok sám se zbytečně nesnažil navazovat konverzaci, spíše se snažil ticho a klid nějak využít. Chtěl si udělat v hlavě pořádek a mimo jiné se i snažil si užívat krásné letní přírody okolo sebe. Vážil si všeho, co kolem sebe mohl spatřit. Vážil si toho, že je.
Cesta se Yoongimu zdála být celé hodiny dlouhá, takže se mu ulevilo, když spatřil chatu a na verandě odpočívajícího Jihyuna, který se cpal brambůrkami. Neměl však náladu s ním mluvit nebo se na cokoliv dívat, takže ho jenom tiše pozdravil a rovnou si to zamířil do ložnice, kde sebou plácl na postel a doufal, že ho po zbytek dne už nikdo nebude obtěžovat. Pochyboval totiž, že by vůbec byl schopen se ještě zvednout.
Hoseok se hned po návratu pustil do úklidu všeho potřebného, k čemuž si potichu pustil nějakou starou gramafonovou desku, kterou namátkou vytáhl z dědečkovy sbírky. Všechny kousky z jeho sbírky stály za poslech. Jimin nebyl v chatě k nalezení, takže se pravděpodobně šel někam sám projít. Sice se Hoseok mohl zeptat Jihyuna a odpověď hned zjistit, ale spokojil se se svým vlastním předpokladem. A byl i tak nějak radši, že se teď s Jiminem nemusí bavit. Že se na něj nemusí falešně usmívat, protože kdyby se neusmíval, musel by čelit otázkám, co je s ním v nepořádku. Hoseok se přeci vždycky usmíval a byl plný energie, že?
Když byl hotov s veškerým úklidem, bez zbytečných slov sám odešel směrem na pláž, jak měl v plánu. Musel si dopřát chvíli klidu a pokusit se nemyslet na nic, co ho v daný okamžik tížilo. A že toho nebylo málo. Jiminova láska, kterou nemohl opětovat. Jihyun, který se nehodlal měnit. A v neposlední řadě Yoongi, ve kterém zhasla všechna naděje. Hoseok myslel i na svou práci, na své blízké, které taky už velmi dlouho neviděl, na úryvky ze své minulosti, na dědečka... Bylo toho na jednoho člověka zkrátka asi až moc. Zasloužil si pár chvil úplného vnitřního prázdna, kdy ho nebude zatěžovat vůbec nic a jeho hlavu na chvíli úplně všechny myšlenky opustí. Chvilkový, ale učinný únik z reality.
Posadil se do vyhřátého písku, zavřel oči a zhluboka se nadechl. Vnímal jen zvuky okolo sebe. Vlny narážející do písku. Překrásně zpívající ptáky. Jemný vítr, který si hrál s jeho vlasy.
Připomnělo mu to dětství a období puberty.
Když tu sedával s kamarádkou z nedalekého malého městečka. Když si po večer vyprávěli horory a navzájem se děsili, pozorujíce nebe poseté hvězdami. Jak spolu dospívali, prožil s ní svůj první polibek. Jak ho jeho bývalá nejlepší kamarádka Taewoong naučila líbat a dotýkat se opačného pohlaví. Vzpomněl si i na to, jak když jemu bylo patnáct a Taewoong oslavovala šestnácté narozeniny, ukradli z dědečkova úkrytu láhev alkoholu a společně se poprvé opili. Celou noc nazí tančili na pláži, zpívali a plavali v klidném moři. A jistě by takových vzpomínek bylo ještě mnohem víc, kdyby mu osud Taewoong nevzal. Kdyby její otec tehdy neřídil naštvaný a pod vlivem... Všechno mohlo být jinak.
Hoseokovi z očí uteklo pár malých slz, které se neobtěžoval stírat. Nestyděl se za své projevy slabosti a smutku. Byla to jeho součást. Část každého z nás.
Taewoong byla část jeho minulosti, o které teď už nevěděl nikdo. Chtěl si ji nechat jen a jen pro sebe. Jak často slýchával, na první opravdovou lásku se nikdy nezapomíná a on si byl více než jistý, že jí byla právě Taewoong.
Když už byly jeho tváře zcela mokré, rozhodl se, že si raději nachvíli zaplave. Jeho titěrné slzy se v obrovském moři ztratí tak, jak by si přál, aby se vytratilo všechno zlé. Rychle se svlékl a rozeběhl se vstříc tmavé vodní hladině, na níž se odrážel obraz nebe. Cítil se, jako by plaval ve hvězdách, s Měsícem po boku. Potápěl se, poslouchal zvuky podvodního světa a pousmál se nad tím, jak moc svobodný se v tu chvíli cítil.
Zatímco Hoseok si užíval potřebnou chvilku samoty, Yoongimu se podařilo tvrdě usnout a Jihyun se po několika měsících pokoušel sám sobě něco uvařit. I Jimin se ze své procházky lesem vrátil a bratrovi s vařením pomohl. Všechno se alespoň na chvíli zdálo být v pořádku. Po dlouhé době všude v okolí znovu panoval klid a pohoda.
Vzpomněl jsem si na tebe.
Koukali jsme spolu na nebe.
Seděli jsme vedle sebe,
a jako by srdce z kamene změklo.
Jenže všude kolem mě rozprostíralo se prázdno.
Nikdo, nic,
jen já sám.
A na jak dlouho?
ČTEŠ
☾i want to feel alive
Fanfic❝Nehraj si na něco, čím už dávno nejsi.❞ ❝Nejsem, ale mohl bych být. Myslel jsem, že jsem ztratil veškerou naději a důvod se snažit, ale mýlil jsem se. S ním se cítím být znovu živý.❞ Když mu bylo pouhých sedmnáct let, z důvodu častých úzkostí a nem...
