„Yoongi! Bude v pořádku?" zeptal se celý rozhozený Jihyun s pohledem upřeným na Hoseoka a okamžitě se rozeběhl obejmout blondýna. Hoseok ho znovu oblékl a ránu mu ošetřil. Starší byl moc slabý na to, aby se Jihyunově objetí bránil. Necítil se vůči němu provinile. Každým dalším nezdařeným pokusem umřela část něho. Tolik bolelo vědomí toho, že se nedokáže ani pořádně zbavit svého života. Byl nešikovný, neužitečný a naprosto zbytečný. Úplně k ničemu.
„U-určitě jo," odpověděl nejmladšímu Jimin, když viděl, jak Hoseok nasucho polkl a zkousl si ret. Chtěl, aby byl Yoongi v pořádku, ale byl to realista. Neviděl v jeho chování žádné změny. Kdyby se brunet včas nevrátil, mohl by umřít. Nic takového se nesmělo stát.
„Yoongi, notak. Strašně se klepeš, pojď," řekl Jihyun a objal staršího kolem ramen. Dovedl ho až na gauč, kde přes něj přehodil deku. Hoseok to všechno pozoroval s obavami v očích. Yoongi šel jako zombie a poslušně následoval Jihyuna.
„Chceš si lehnout? Nebo dokoukat film? A.. nebo třeba dát si něco k sně- ne, to asi ne. Nebolí tě ta-"
„Nech mě prostě spát," odsekl nepříjemně Yoongi a položil se na gauč, čelem k opěradlu pohovky. Hlavu si podepřel dlaněmu, což ho donutilo zasyknout, jelikož ho zapálilo zápěstí. Jihyun kapku překvapeně pootevřel ústa, ale na Yoongiho se nenaštval. Jak by mohl. Na kohokoliv jiného by se rozzlobil hned, díky jeho konfliktní povaze, ale nemohl se teď přeci s blondýnem hádat, když před pár chvilkami na vlastní oči viděl, jak moc špatně na tom je.
„Mohl bych... mohl bych tu dnes spát s ním? Slibuju, že na něj dám pozor, opravdu," sliboval Jihyun a pohladil nejstaršího po vlasech. Ten už to naštěstí nevnímal, jelikož usnul téměř hned, co zamhouřil oči. Jeho spánkový režim byl silně rozvrácený, ale to teď všechny trápilo snad nejméně.
„No.. Já nevim. To asi není zrovna nejlepší nápad. Vždyť před chvílí-"
„Z chyb se učíme, ne? Celou noc budu vzhůru, když to bude třeba," přerušil Hoseoka mladší a sebral mu tím další slova. Brunet chtěl dál něco namítat, ale vůbec ho nenapadalo co. Nemohl přeci říct, že by mnohem radši po boku blondýna usínal sám nebo že se bál spát s Jiminem. Tedy, nebyl to úplně čirý strach, ale spíš právě pocit viny, který brunetovi nedovolil ani se svému kamarádovi podívat do očí. Styděl se sám za sebe a pokaždé, když pohledem zabloudil k Jiminovi, vybavilo se mu v hlavě, kde všude se ho dotýkal a co všechno mu Jimin odevzdaně a bez váhání dovolil. Blonďáček byl ochotný dát Hoseokovi úplně všechno, co jen dokázal nabídnout. A brunet neměl co mu vrátit. On ho nemiloval. A na povel se zamilovat nedokáže nikdo na světě. Nechtěl ani nic předstírat a dávat tak mladšímu nějaké falešné naděje, jenže copak mohl Jiminovi přiznat, že to, co se mezi nimi událo, pro Hoseoka neznamenalo nic víc, než jen chvilkové uspokojení a ukojení svých lidských potřeb? Sám moc dobře věděl, že tohle mladšímu říct nesmí.
„Fajn. Kdyby se ti něco nezdálo nebo se dělo cokoliv divnýho, přijdeš mě vzbudit, jasný?" poučil nejmladšího Hoseok. Jihyun odpověděl přikývnutím a až pak si uvědomil, že na konferenčním stolku je postavený Hoseokův notebook se zastaveným nedokoukaným filmem. Bohužel dřív, než Jihyun stihl jakkoliv zakročit, si toho brunet všiml a ruce si založil na hrudi, čímž docílil toho, že z něj šel víc respekt.
„Uhm, no, ten notebook přímo prosil o to, abychom si ho půjčili a pustili si na něm film. Takže si za to může sám, stížnosti směřuj k němu," osvětlil situaci Jihyun s tak nevinným výrazem ve tváři, jak to dokázal jen a jen on. Taky to stálo dlouhá léta pečlivého tréninku.
„A co kdybych tam v záložkách měl něco důležitýho a tys to omylem smazal?" poznamenal Hoseok a svůj notebook přesunul zpět na stůl do jídelny, kde seděl Jimin. Jihyun se z gauče přesunul za nimi a posadil se naproti svému bratrovi.
ČTEŠ
☾i want to feel alive
Fanfic❝Nehraj si na něco, čím už dávno nejsi.❞ ❝Nejsem, ale mohl bych být. Myslel jsem, že jsem ztratil veškerou naději a důvod se snažit, ale mýlil jsem se. S ním se cítím být znovu živý.❞ Když mu bylo pouhých sedmnáct let, z důvodu častých úzkostí a nem...
