☾i want to feel alive

19. A Trip.

„Nejdřív tě musím vzít do přístavu. Často tam býval dědův nejlepší kamarád, kterého jsem jako mladší zbožňoval. Doufám, že ho zastihneme a že mě pozná," povídal nadšeně Hoseok a propletené prsty s nezaujatým blondýnem ještě více stiskl, jelikož cítil, že se chce starší ze sevření vyvléknout. Zrovna vystoupili z autobusu, který nebyl příliš naplněný a oni dva si tak mohli užívat cestu v klidu. Brunet chtěl Yoongiho znovu vzít někam, kde by se setkal i s jinými lidmi. A chtěl začít už u dopravy, proto zvolil autobus místo motorky. Navíc na svých zádech nesl směšně velký batoh, protože nic menšího neobjevil a cestovat s plastovou taškou se zkrátka nesluší.

Poslední týden se Yoongimu nevěnoval tolik, kolik by si přál, ale chtěl staršímu nechat nějaký prostor. Navíc většinu času s blondýnem nakonec trávil Jihyun, takže se Hoseok nemusel bát, že by se Yoongi nudil. To ale v blondýnově případě nehrozilo. Když s ním nikdo nebyl, měl co dělat s vlastními myšlenkami. A možná právě to byl ten důvod, proč byla pro Yoongiho samota tak nebezpečná.

Hoseokovu pozornost si kromě práce také vyžadoval blonďáček, který ale ovšem nechtěl, aby o jejich vztahu druzí dva chlapci věděli a proto na sobě nedával skoro nic znát a dával si na své činy bedlivý pozor. Brunet si ale nebyl jistý, zda to, co mezi nimi bylo, oba nazývali stejně. Často býval vůči Jiminovi odtažitý a od té chvilky na pláži už se snažil být opatrnější. Dovoloval Jiminovi se ho dotýkat pouze výjimečně a když mladší vysílal jasné signály, že by znovu chtěl něco víc, stihl to brunet včas utnout. Nikdy nezašli dál než k líbání a pouze letmým, nevinným dotekům. Na to, aby Jiminovi Hoseok řekl pravdu se stále nezmohl a dost pochyboval o tom, že tolik odvahy někdy vůbec mít bude.

„Fajn, ale na loď mě nedostaneš, dělá se mi na nich blbě," varoval mladšího Yoongi a zamračil se na něj. Hoseok přikývl, aby staršího uklidnil a ruku v ruce s ním se veselým krokem vydal po udržovaném chodníku směrem k již zmiňovanému maličkému přístavu. Jako mladší tu trávil spoustu času a mnoho lidí odsud znal, především díky dědečkovi. Teď tu ale už nějakou dobu nebyl a tak zůstávalo otázkou, zda si ho ještě někdo bude pamatovat.

„Jihyun je fajn, viď?" nadhodil najednou Hoseok a ramenem drkl do staršího. Chtěl rozproudit nějakou konverzaci a slyšet Yoongiho mluvit. Rád by o něm věděl víc.

„Uhm, jo," souhlasil blondýn a znovu se pokusil z Hoseokova sevření vymanit. Brunet se nad jeho dalším marným pokusem pousmál a chvíli sledoval jeho profil.

„Takovýhle věci bys měl dělat spíš s Jiminem," řekl Yoongi a očima na zlomek sekundy pohlédl na mladšího kapku vyděšenou tvář. Myslel si, že je slyšel nebo dokonce zahlédl, i když se snažili s Jiminem být opatrní.

„P-proč?" zeptal se Hoseok, aby to nevypadalo příliš okatě. Musel předstírat, že neví, o čem je řeč a na co Yoongi naráží.

„Já nevim, Jimin je pěknej, hodnej, prej umí i vařit a miluje tě. S nim bys měl jezdit na výlety a držet ho za ruku. On by za to možná i byl vděčnej," řekl Yoongi a pokrčil rameny. Očima bloudil po kolemjdoucích a nápisech obchůdků a restaurací. Hoseokovy tváře se zbarvily do červena a stisk blondýnovy ruky povolil. Styděl se za to, že se necítil provinile. Nevadilo mu, že Jimina nechal v chatě. Byl tu s Yoongim rád a rozhodně nelitoval toho, že tu s ním není někdo jiný.

„Dohazuješ mi nejlepšího kamaráda?" pokusil se zavtipkovat brunet a znovu si prsty propletl s těmi Yoongiho. Kupodivu to blondýnovi už nevadilo tolik, jako před pár dny, ale jistého odporu se zbavit neuměl. Jen už z Hoseoka neměl takový strach a jeho doteky se postupem času stávaly více příjemné než děsivé a protivné. Nebo si na ně prostě zvykl. Lidé jsou schopni si zvyknout na kde co.