Až vyletím nad oblaka,
zadívám se k zemi.
Snad tě spatřím.
Spím tam mezi stromy.
Snad nevzpomeneš,
proč tu jsem.
Zapomeneš na mě.
Přeze mne se překleneš.
A svým rtem -
Náhrobek -
Políbíš
a ustoupíš.
Nevracíš se ke mně.
Polyká mě země.
Dnes, když shlédnu z oblak,
pohled sklopím k zemi.
Nevidím tě smáčet rukáv
v lese mezi stromy.
ČTEŠ
Otrhané kvítí
PoetryOtrhané kvítí, nikdo tě necítí. Vy otrhané květiny, rostoucí skrz bučiny. Otrhané rostlinky, dar pro všechny milenky. Jak vy jste mrtvé, tak i já tělo své pokládám do rakve. Skonání nás brzké. Drazí čtenáři, prvních pět básní je z mé, lze říc...
