„Všechno si ukládám tady,“
ukázala dvěma prsty,
dvěma prsty ke spánkům.
Jako když přikládáš hlaveň,
hlaveň zbraně do vlasů.
„Tam to hnije.
Hnije a pracuje.
A šrotuje.
Čeká na příležitost.
Času? Toho mám dost.“
Taková je – je jako silo.
Silo na zlé skutky.
Někdy má pohnutky.
K tomu vybouchnout.
ČTEŠ
Otrhané kvítí
PoetryOtrhané kvítí, nikdo tě necítí. Vy otrhané květiny, rostoucí skrz bučiny. Otrhané rostlinky, dar pro všechny milenky. Jak vy jste mrtvé, tak i já tělo své pokládám do rakve. Skonání nás brzké. Drazí čtenáři, prvních pět básní je z mé, lze říc...
