Po rozbřesku tiše ležím.
V trávě hruď mám pod závažím.
Můj dech je čím dál těžší.
Už nebude to lepší.
Dochází mi čas.
Ulevil mým plicím.
Ten, kdo kámen svalil.
Otevřel jsem oči.
Zrak se mi zakalil.
Sekera do hlavy.
Mladý dřevorubec odvedl svou práci.
Ztěžklé tělo svalil z útesu.
Boha následovat jako tiší ptáci.
Své hříchy k nebi těžko ponesu.
A padám do pekel.
ČTEŠ
Otrhané kvítí
PoetryOtrhané kvítí, nikdo tě necítí. Vy otrhané květiny, rostoucí skrz bučiny. Otrhané rostlinky, dar pro všechny milenky. Jak vy jste mrtvé, tak i já tělo své pokládám do rakve. Skonání nás brzké. Drazí čtenáři, prvních pět básní je z mé, lze říc...
