Běhám bosa mrazivými lesy.
Mráz mě štípe do chodidel.
Větvičky mi zacuchaly vlasy.
Zakrytá jen mlžným suknem.
Nahá skryvám se v zahradě.
V tichosti čekám na zachránce.
Až mě přeci o srdce okrade.
A oblékne mne vlastním stínem.
Přes mou neskonalou trpělivost.
Pro můj strach jen trochu vykřiknout.
Jsem ulehla do rohu v hustý porost.
A už nikdy svět neuzřela.
ČTEŠ
Otrhané kvítí
PoetryOtrhané kvítí, nikdo tě necítí. Vy otrhané květiny, rostoucí skrz bučiny. Otrhané rostlinky, dar pro všechny milenky. Jak vy jste mrtvé, tak i já tělo své pokládám do rakve. Skonání nás brzké. Drazí čtenáři, prvních pět básní je z mé, lze říc...
