Obědval v zahradě pampelišky.
S medovou omáčkou žebírko z lišky.
A jako příloha čmeláčí křídla.
Nemá dost tohoto slastného jídla.
Zapíjel oběd rosou z trávy.
Oblékl si plášť z kůže krávy.
Pantofle z králíčků hřejí mu nohy.
Bože můj, ochraňuj zvěř od pohromy.
Koketně zamával na berušku.
A mezi zuby skousl mušku.
Ulomil krovky chroustovi,
chutnaly jako jahody.
Odkráčel tiše ze zahrady.
Brzy se vrátí na večeři.
Až padne slunce za obzor,
z pavučin odhrne závoj.
Ukousne hlavu sokolí,
tělíčko položí na talíř.
A lidé z jeho okolí
hodovat jdou.
Koná se slavnost zahradní.
Světlušky v polévce zhasly své svíčky.
Když tolik tančíš, nespadni.
Milenka pohromy zamrká víčky.
Koná se slavnost mezi stromy,
na počest milenců ze zahrady.
Střevíce z veverek, šaty z peří pávů.
Pohroma bere si za ženu pravou dámu.
ČTEŠ
Otrhané kvítí
PoetryOtrhané kvítí, nikdo tě necítí. Vy otrhané květiny, rostoucí skrz bučiny. Otrhané rostlinky, dar pro všechny milenky. Jak vy jste mrtvé, tak i já tělo své pokládám do rakve. Skonání nás brzké. Drazí čtenáři, prvních pět básní je z mé, lze říc...
