Pravidelný dech naznačil spánek tvrdý.
Je tak lákavé, jak vedle mě tu ležíš.
Po krk přikrytý, tichý, krásný, mladý.
Stačí pošimrat tě po prstech a v dlaních.
Křeč tě sevře, tělo otřese se.
Nevíš o tom, jenom otočíš se.
Obejmeš mě a dál klidně spíš.
A přitom o mých dotecích nevíš.
Dotýkám se jamky proti lokti.
Něco mumláš. Vůbec nerozumím ti.
Prsty jemně kloužu po tvých rukách.
A ty šeptáš, ať už tě dnes nechám.
Spící tělo plno tichých slov.
Tvoje srdce buší o závod.
A když dostane se na nejvyšší bod.
Ráno probudí tě šimrání.
ČTEŠ
Otrhané kvítí
PoetryOtrhané kvítí, nikdo tě necítí. Vy otrhané květiny, rostoucí skrz bučiny. Otrhané rostlinky, dar pro všechny milenky. Jak vy jste mrtvé, tak i já tělo své pokládám do rakve. Skonání nás brzké. Drazí čtenáři, prvních pět básní je z mé, lze říc...
