Čekal jsem na to roky,
kdy uvidím jen kus Měsíce.
A něco hlubokou uvnitř
rozehřálo mé bledé líce.
Počítal jsem dny,
vteřinu za každou vteřinou,
kdy rozloučí se
se svou mračnou peřinou.
Pak přišel ten večer
a z chladné letní noci
vystoupil on,
svítil mi na ulici.
Z ulice k lesu
poslal mě pravou cestou,
zemřel jsem tiše
tam vzadu pod soutěskou.
ČTEŠ
Otrhané kvítí
PoetryOtrhané kvítí, nikdo tě necítí. Vy otrhané květiny, rostoucí skrz bučiny. Otrhané rostlinky, dar pro všechny milenky. Jak vy jste mrtvé, tak i já tělo své pokládám do rakve. Skonání nás brzké. Drazí čtenáři, prvních pět básní je z mé, lze říc...
