Už zase bloumám po nocích
a myslím na Tvé ruce.
Už zase hledím ke stropu,
tam na Tvé bledé líce.
A když zavřu oči,
Tvoje vidím v krvi.
Stejně jako tehdy v parku,
tenkrát naposledy.
Usínat je marné,
pokaždé mě vzbudí
Tvoje nářky,
Tvoje ublížení.
ČTEŠ
Otrhané kvítí
PoesíaOtrhané kvítí, nikdo tě necítí. Vy otrhané květiny, rostoucí skrz bučiny. Otrhané rostlinky, dar pro všechny milenky. Jak vy jste mrtvé, tak i já tělo své pokládám do rakve. Skonání nás brzké. Drazí čtenáři, prvních pět básní je z mé, lze říc...
