Že láska není jako milování,
že peřiny jsou plné odmlouvání,
že rána přichází vždy za šera
a těžko dopřejí si večera.
Že doteky mě přes lhostejnost hřejí,
že láska ke mně u tebe už není,
že k aktu přemlouvat se musíme
a někdy o to přímo prosíme.
Že milování nás už dávno přešlo,
že poprvé jsme rozlámali křeslo,
že vášeň byla naším chlebem denním
a náklonnost k sobě byla jenom sněním.
ČTEŠ
Otrhané kvítí
PoetryOtrhané kvítí, nikdo tě necítí. Vy otrhané květiny, rostoucí skrz bučiny. Otrhané rostlinky, dar pro všechny milenky. Jak vy jste mrtvé, tak i já tělo své pokládám do rakve. Skonání nás brzké. Drazí čtenáři, prvních pět básní je z mé, lze říc...
