Na její odřená,
světlá a studená,
na její kolena
položil květiny.
Na její hlavičku,
miloučkou tvářičku
položil růžičku
ze svazku květin.
Mezi ty květiny
a luční rostliny
též z lesní bučiny
natrhané,
položil papírek,
zaplál v ní plamínek,
ohnisko vzpomínek
stále teplé.
Políbil na rty ji,
pohladil po šíji,
slzy jí zalijí,
konec přišel.
ČTEŠ
Otrhané kvítí
PuisiOtrhané kvítí, nikdo tě necítí. Vy otrhané květiny, rostoucí skrz bučiny. Otrhané rostlinky, dar pro všechny milenky. Jak vy jste mrtvé, tak i já tělo své pokládám do rakve. Skonání nás brzké. Drazí čtenáři, prvních pět básní je z mé, lze říc...
