náct.✔

°10°

Jak se dostaly zpátky ke Caren domů si Sofi ráno nepamatovala. Probudila se na široké manželské posteli, kde odfukovaly i její kamarádky. Caren měla svoji dlouhou modelkovskou nohu nataženou přes Emily a Sofi zároveň, hlavu pověšenou dolů z matrace a paže roztažené do stran. Emily jednou rukou objímala Sofi, druhou Caren a ze spaní se usmívala.

Vždycky byla lepidlo, které je drželo pohromadě.

Sofi musela použít trochu fyzické síly, aby se osvobodila. Dosedla na huňatý koberec a promnula si čelo. Měla kocovinu potřetí v životě. Nebylo nic příjemného, ale bylo to nové přinášelo jí to podivně hrdý pocit dospělosti. 

Doploužila se do malé koupelničky, odlíčila se a učesala zrzavé lokny. Pak si uvědomila, že se musí vrátit domů a ucítila ještě silnější nevolnost. Co jí řekne máma? Podívala se na mobil. Pořád neměla žádnou zprávu ani zmeškaný hovor.

Všimla si, že jsi pryč?

A Shrek ji bude sjíždět pohrdavým pohledem za to, že se chová nezodpovědně. Jenže než se Greg objevil, Sofi taková nebyla. Vždycky se ptala na svolení, slušně prosila a děkovala a vůbec byla vzorovou dcerou. Přestala s tím, když máma začala mít plnou hlavu jeho místo ní.

Emily a Caren už stály na nohou, když se Sofi vrátila.

„Asi jsem si zlomila krk," stěžovala si Caren, která se protahovala.

„Ještě aby ne, když jsi spala v tý pozici opilce, co leží vzhůru nohama na lavičce," zachrchlala Emily.

„Jasně," zamluvila to Caren: „Holky, to byla společně strávená noc, co?"

„Společně? Sofi se vypařila ani nevím kdy a ty jsi hned potom zmizela nahoru s nějakým černochem," mračila se Emily.

Caren se podrbala v zacuchaných vlasech. Linky a tmavě modré stíny měla slité v jedno a rozmazané, takže trochu vypadala, jako by v noci dostala nakládačku. „Hm, no jo vlastně." A usmála se jako sluníčko při vzpomínce na onoho chlapce. Nejspíš se vůbec necítila provinile, ani zahanbeně. Nebylo to poprvé, co Ethana s někým podvedla, ale vždycky se vymluvila a kamarádky jí slíbily, že mu nic neřeknou.

Sofi náhle přišel na mysl střapatý Charlie a zčervenala. Naštěstí si toho holky nevšimly.

Doma to vypadalo jako každé sobotní ráno. Máma v dokonalé spolupráci s Gregem chystala oběd, zatímco Madison seděla na gauči a jako tradičně se culila do obrazovky mobilu. Pokud někdy zrovna na mobilu nebyla, ležel na stole a vibroval o sto šest. Nejspíš si dennodenně dopisovala s desítkami kluků, které nikdy neviděla naživo.

„Jsem doma," rozhodla se Sofi jít do toho přímo, když si v předsíni svlékla kabát a boty. Pár sekund se neozývalo nic než prskání oleje na pánvi.

„To je dobře, zlato," zapěla z kuchyně máma.

Sofi nevěřícně zatřásla hlavou. To je všechno? Zněla vesele. Ani se nezlobí? 

Ani nepředstírá, že se zlobí?

Došla do kuchyně a potlačila nutkání vytvarovat znechucený výraz z toho, jak se ti dva navzájem objímali dokonce i při vaření. „Byla jsem u Caren," vysvětlila a očekávala další otázky.

„To je dobře, že máš kamarádku," bylo všechno, čím její mamka dokázala zareagovat. Přece věděla, že má kamarádku. Věděla i to, že jsou dvě a jmenují se Caren a Emily. Nebo už to nevěděla?

Dívala se na mamčina záda a čekala. Když ne na výprask, tak třeba na uvítací objetí, pusu na čelo, nebo aspoň pohlazení po rameni. Nebo by se mohla otočit a podívat se na tebe. Ve skutečnosti už ale věděla, že nic takového nepřijde. Sofi se obrátila zády k ní a namířila si to ke schodům do parta, aby se mohla v pokoji převléct. A zůstat tam, dokud nebude mít hlad.