náct.✔

°26°

Caren a Emily se ve škole zeptaly na každý detail a Sofi jim všechny s potěšením pověděla. Zdálo se, jako by měly všechny tři společnou radost, že se Sofi vydařilo první opravdové rande. I Ethan s Codym sedící s nimi u stolu v jídelně se na ni usmívali a provokativní poznámky si nechali pro sebe.

Tommy s nimi neseděl, takže se vedle Sofi vytvořilo volné místo, které Caren s Emily zaplnily svými kabelkami. Každých několik minut se nenápadně ohlédla na opačný konec jídelny, kde Asiat obědval. Sám. Ode dne, kdy se nepohodli u fontány, se zbytek party choval, jako by nebyl.

To už se s ním nikdy neusmíří?

Pokaždé, když se na něj podívala, jí pohled oplácel. Jako by jí už jen očima připomínal, jak se ho tehdy nezastala. Jak se postavila za zbytek party, který s ní teď seděl u stolu a věnoval se jí víc než kdy předtím.

Ne, teď se nemůže zabývat tím, co bylo. Musí se zaměřit na přicházející světlou budoucnost, ve které možná nemá perfektní rodinu, ale zato má svou partu na škole oblíbených přátel a Simona.

Zacukaly jí koutky. Vybavila si zábavní park, noční výhled, svěží vzduch a vysokého blonďáka. To, jak seděl těsně vedle ní a jak ji s jiskřičkami v očích pozoroval. To, jak jí odhaloval řadu rovných zubů, jak jí tiskl ruku v té svojí, to, jak... no... neutekl.

Přehrála si v hlavě jejich rozhovor těsně předtím, než se rozloučili.

„Byl jsem s tebou moc rád."

„Já s tebou taky."

„Uvidíme se ještě?"

Sofi se začervenáním pokrčila rameny a Simon se zasmál.

„Já bych to příští týden zopakoval." Provokativně nahnul hlavu na stranu.  A blondýnka přikývla.

„Haló." Před očima se jí mihla Carenina dlaň. „Země volá Sofi."

„Neruš ji, je zamilovaná," zahihňala se Emily. „A úplně mimo."

„Nejsem mimo," nesouhlasila Sofi a napíchla na vidličku pár těstovin, které před ní ležely na talíři. Všichni ostatní udělali to samé, až na Caren, ta si strčila do pusy úhledný čtvereček mrkve.

„Víš, Sofi, já jsem na tebe pyšná," pronesla po chvíli černovláska a oslovená se na ni zahleděla. „Konečně začínáš doopravdy žít."

Sofi se usmála a pokývala hlavou, spíš pro sebe než pro Caren. Cítila to tak. Měla naději, že budoucnost bude světlejší než minulost.