náct.✔

°3°

Když v jídelně Sofi, Caren, Emily, Tommy, Ethan a Cody zaplnili stůl pro šest, na všech strávnících v celé místnosti bylo znát vyřízení. Přežili několik hodin únavného vyučování, a když jako odměnu dostali školní oběd, jejich výrazy se staly ještě prázdnějšími a zašedlejšími.

„Co to je?" bylo všechno, co ze sebe Ethan dostal, když dosedli a zahleděli se do talířů. Chvíli nikdo z nich neodpověděl.

„Oko," vypadlo nakonec z Tommyho a ukázal vidličkou do svojí porce. ,,Tohle je asi rybí oko." Všichni se trochu naklonili, aby se podívali, potom hromadně svraštili obočí a se znechuceným mručením se zase stáhli.

„No, co by za to daly děti v Africe?" pronesla optimisticky Emily a dala se do jídla. Ostatní nad ní zavrtěli hlavou, ale udělali to samé.

„Není to zas tak špatný," zasnažila se Sofi taky vylepšit atmosféru.

„Ale je," zahuhlal si do klína Cody. Spražila ho pohledem, jen tak sama pro sebe, aniž by to kdokoliv viděl.

„Jak že se to vlastně jmenuje?" optal se Tommy.

„Salát Zbyteček," odpověděla Caren. Ethan se uchechtl. Sofi ho následovala, a po chvíli už se všichni proti svojí vůli řehnili.

„Sofi, jedeš s náma dneska na laser game, že jo?" zeptala se Emily, ale znělo to spíš, jako by se jen ujišťovala.

Zrzka nevěděla, o čem je řeč. „Laser game?"

Caren přikývla. „Jedeme já, Emily, Cody a Ethan."

„Pojeď, bude to sranda," vybídla ji znovu Emily.

Cody se stálým pohledem do klína situaci vysvětlil: „Když nás bude pět, dostaneme skupinovou slevu."

Sofi se na ně ušklíbla a Emily nevinně vycenila zuby. „Bonus."

Rusovláska se zamyslela. Asi by to bylo lepší než jít domů.

Doma.

Poslední dobou se tam tak necítila. Necítila se doma jako doma. Už to bylo douho, co se její táta odstěhoval, ale nikdy doopravdy nevěřila, že by si máma mohla najít jiného chlapa. Shreka.

„Tak dobře," mykla nakonec rameny. Trávit čas s vrstevníky jí přece jenom prospěje, navíc si nemyslela, že by se o ni máma strachovala nebo tak něco. Jejím kamarádkám se hned rozjasnily pohledy.

„Užiješ si to s náma, uvidíš," ujistila ji Emily a ostatní tři pokývali hlavou. Tommy nevypadal, že je vnímá.

Ve čtyři odpoledne už vystupovali z taxíku a kráčeli směrem k nevýrazné budově. Jeden do druhého strkali a pochechtávali se. Ethan vypouštěl z pusy nevhodné vtipy, děvčata se tlemila a Cody upíral pohled na chodník.

„Co se ti na něm líbí? Vždyť jenom nosí ruce v kapsách a čumí do země," zajímala se Caren před půlrokem, když je Emily s Codym poprvé seznámila.

„Já nevím. Asi... Je takovej tajemnej," zněla odpověď. Vždy optimistická Emily a zarytě vážný Cody byli důkaz toho, že protiklady se přitahují. Možná je to tím, že se lidem líbí to, co sami postrádají.

Sofi neznala pravidla. A ani když jí je ostatní vysvětlovali, nepochopila je. Odmalička tuhle vlastnost měla a časem se naučila s ní žít. Řekla ostatním, že všemu rozumí, aby nepokazila dobrou atmosféru.

Prostě střílej do lidí. Nic na tom nebude.

Vlastně ji to začalo bavit. Během hry si našla své oblíbené místo, ze kterého mohla útočit s minimální pravděpodobností, že ji někdo odhalí. Potom pobíhala sem a tam a smála se a vyhýbala se a užívala si čas s kamarády.

Po laser game vyrazili do restaurace o blok dál. Nejdřív se zahleděli do jídelních lístků. Caren a Ethan si objednali jednu porci dohromady, to samé udělali i Emily a Cody. Sofi požádala o jednu poloviční. Několik minut se potom bavili společně, jenže postupně si víc a víc povídali jenom Ethan s Caren a Cody s Emily. Sofi je pozorovala a nutila se k malému úsměvu, aby to nevypadalo, že jim to nepřeje.

Přála jim to. Ale v tom boxu se cítila trochu... přebytečná.

„Hned se vrátíme," zachichotala se najednou hnědovláska a dva z jejich party zmizeli od stolu. Už tam seděli jenom tři.

„Jen si odskočíme," dala vědět Caren a zvedla se i ona s Ethanem.

Hosté zdejší restaurace měli pěkné boty. Kdyby si je všichni sundali a vystavili je na prodej, mohl by si z nich vybrat kdokoliv s jakýmkoliv vkusem. Byly tu pánské lakovky, tenisky na suchý zip i na tkaničky, dokonce i páskové boty. Dámské na vysokých podpatcích, baleríny i kozačky.

Její přátelé se nevraceli.

Jedny kozačky se Sofi líbily. Kdyby je měla, nosila by k nim své oblíbené černé uplé kalhoty, šedý svetr a přes něj tmavou bundu.

Mladý číšník položil před rusovlásku tři talíře a odešel.

Napravo od ní seděla skupinka děvčat jejího věku. Začala přemýšlet, o čem tak živě diskutují. Hubená blondýnka s výrazně dlouhými gelovými nehty nadšeně ukazovala kamarádkám obrazovku svého mobilu, na které byla otevřená chatová konverzace. Ostatní dívky jí očividně zapáleně radily, co odepisovat.

Sofiini přátelé se ještě pořád nevraceli.

Přímo před sebou měla dospělý zamilovaný pár, oběma mohlo být něco přes čtyřicet. Vypadalo to, že se navzájem hluboce znají, přesto se žena ve večerních šatech začervenala jako puberťačka, když ji muž chytil za ruku. Možná slavili výročí manželství.

Sofi smutně vydechla, podívala se na tři netknuté porce a nechala si zrzavé vlasy spadnout do obličeje. Už nemělo cenu doufat, že se někdo vrátí. Nechali ji tady.