náct.✔

°5°

Emily a Caren ji obě naráz objaly, když se potkaly před školou.

„Moc nás to mrzí," vydechla Emily.

„Jo. Teď to vypadá, jako bysme tě doopravdy pozvaly jenom kvůli tý slevě," přidala se Caren.

„V pohodě," zamumlala jim do ramen Sofi. Řekla to tak potichu, že oběma jejím kamarádkám muselo být jasné, že to až tak moc v pohodě není. V tichosti ji pohladily po zádech. Bylo to tak dlouho, co Sofi naposledy někdo objímal, že se nerada odtahovala, i když si to nechtěla připustit.

„Pojďme dovnitř," řekla, vytvarovala malý úsměv a šourala se po štěrku ke vchodu. Bylo to to poslední, co jim ten den řekla.

Nebylo to tak, že by se jim vyhýbala, jenom za nimi nechodila a ony nejspíš usoudily, že potřebuje prostor. Takže se bavila s Tommym. I on poznal, že něco není v pořádku a snažil se ji rozveselit.

„Já jsem taky sám," řekl, když ho o třetí přestávce napadlo, že ji trápí tohle. „A nevadí mi to. Ty u sebe taky nepotřebuješ mít pankáčovýho borce, co ti čas od času řekne, že máš dobrý prsa."

Sofi se tomu pousmála. „I Katy si našla kluka. Vidíš?" Nenápadně poukázala na brýlatou holku s oteklou postavou, celou v růžovém. Hlavu, ze které snad přirozeně rostly vlasy barvy jahodové cukrové vaty, strkala do podpaží klukovi ze třeťáku.

„Vypadá jak plameňák," zamumlal si pro sebe Tommy a zrzka se proti své vůli zazubila. Tommy k ní zvedl hlavu a usmál se, potěšený z toho, že ji trochu rozveselil.

Jenže Sofiinu špatnou náladu neutvářely jen milostné vztahy a zapomnětliví kamarádi. Ráno se vzbudila dřív a slyšela věci, které se měla slavnostně dozvědět při příchodu ze školy.

Máma a Shrek budou mít svatbu. Slyšela to, byla si tím jistá. Máma a Shrek budou mít svatbu. Máma a Shrek... Máma a Shrek. Ne, ne, ne, ne, ne.

Přála si, aby ta část dne, kdy se měla vracet domů, nikdy nepřišla.

I tak byla Tommymu vděčná. O přestávkách vymýšlel praštěné vtipy, koupil jí sušenku z automatu a při obědě si nastrkal do nosu dva kousky mrkve. Když se na něj podívala, smíchy vyprskla džus.

„Ty pdase!" vykřikl Tommy a ukázal na ni prstem.

„Ty jsi prase!" vrátila mu to s pohledem na mrkve, které mu pořád trčely z nosních dírek.

„De, to ty jsi pdase!" Jeho hlas měl teď zvláštní nosový přízvuk, jako když má někdo opravdu velkou rýmu, navíc se začal přiblble usmívat. Sofi to rozesmálo ještě víc.

„Prase!"

„Pdase!"

„Prase!"

„Pdase!"

„Pr..." Sofi chtěla pokračovat, ale nešlo to. Kvůli neustávajícímu chechtání nemohla popadnout dech.