náct.✔

°24°

V neděli ráno v zoufalé naději zkontrolovala mobil, ale od mámy neměla jedinou zprávu.

Netrap se tím.

Postavila se před zrcadlo v Carenině koupelně a vytáhla z toaletní taštičky makeup. Nanesla ho právě tolik, aby zakryl i poslední nedokonalost. Postarala se o obočí, které teď vypadalo jako vystřižené z papíru, a oči zvýraznila tmavými stíny a obtáhla tlustou linkou, takovou, jakou vždycky viděla u Madison. Na pusu si nanesla vrstvu růžové rtěnky. Když byla hotová i s posledními úpravami, všechno zas naskládala do taštičky, kterou zapnula.

Do poličky nad hlavou sáhla pro Careninu kulmu, nechala ji zahřát a vytvořila si z vlasů lesklé lokny. Některé vlasy jí při tom vypadaly do umyvadla. Nakonec do prostoru kolem sebe nastříkala lak na vlasy a zakašlala, když se ho nadechla.

Možná teď nevypadá přirozeně jako předtím, ale zato vypadá dobře.

Přemístila pohled ze svého obličeje na břicho a chytila se za něj. Caren drží dietu, proběhlo jí hlavou.

„Sof," ozval se za dveřmi do koupelny Emilyin hlas, „už jsi tam přes hodinu. Taky se sebou potřebujeme něco udělat." Bylo slyšet zahihňání.

„Už jdu," zasmála se Sofi a vkročila zpátky do Carenina pokoje. Její kamarádky seděly na posteli, obličeje jako dvě brambory. Blondýnka si nemohla pomoct a pro sebe se ještě víc zazubila.

O dvě hodiny později seděla se svými kamarádkami a jejich druhými polovinami na lavičce v parku. Kvůli nedostatku místa Tommy postával u ní. Kolem nich rostlo několik stromů, na kterých se třepotaly hnědé, oranžové a žluté listy, připomínající rozevřené dlaně. Napravo od nich stála vypuštěná fontána. Byli navlečeni do kabátů, dlouhých kalhot a teplých bot. Všichni chlapci měli vlasy schované pod čepicí. Dívky ne. Zničila by jim účes, který ráno tak dlouho vytvářely.

Sofi měla pod kabátem elegantní bílé tílko, které plánovala odhalit, pokud půjdou kamkoliv dovnitř. Neměla ani zateplené boty, jen lehké nové tenisky na suchý zip.

Podzimní boty ti dělají moc velký nohy.

Byla jí zima. Rozhodně jí byla velká zima. Ale stálo jí to za to.

Ethan držel v rukou mobil a všichni ostatní se skláněli směrem k němu.

„Trapák," uchechtl se Ethan a Cody, Emily a Caren ho napodobili. Na obrazovce byl chlapec v jejich věku, sedící na podlaze školní jídelny. Na mikině a riflích měl hnědou omáčku, sem tam těstovina, v prostoru kolem něj se zvětšovala polévková louže. Vedle něj ležely rozbité kusy nádobí.

„To je u nás ve škole?" zeptala se Sofi.

„Jo, nějaký lidi mu prej podrazili nohy a on hodil kládu," objasnil Ethan.

„Neříkej mi, že bude bulet," ozval se se smíchem Cody. Nato se záběr kamery přiblížil a chlapec se zadíval přímo do objektivu. Obličej mu ještě víc pobledl, sklopil hlavu a obličej se mu svraštil. Ramena se mu zatřásla.

„Ten nezklame," vyprskl Ethan a všichni Sofiini přátelé propukli v hlasitý smích, mimo Tommyho. Ten jen s vyděšeným výrazem přihlížel.

„To je šikana," řekl potom rozhodně a všechny obličeje se na něj obrátily.

„Já věděl, že to nemám pouštět před ním," protočil očima Ethan.

„Je to jenom sranda." Caren to řekla, jako by nemohla uvěřit, že mu takovou věc musí vysvětlovat, a obrátila oči v sloup stejně jako její přítel.

Tommy ukázal na Ethanův mobil. „Je to zatraceně hnusný. Umíte si představit, jak mu bylo?"

„Jsi mu podobnej, košilko," vypustil jízlivě Cody, „neláká tě se k němu připojit a zjistit to?"

A všichni zůstali mlčet.

Kolem celé party se vytvořilo nepříjemné dusno a takové ticho, že Sofi napadlo, jestli její polknutí neslyšeli i ostatní. Mráz na zádech jí teď působil i jiný faktor než podzimní počasí.

Tommy se na ni se ztuhlým výrazem podíval, jako by u ní hledal podporu. Ethan, Cody, Caren a Emily udělali to samé a čekali, co blondýnka řekne. Dopadla na ni tíha situace, ve které se ocitla.

Zastat se Tommyho, nebo zbytku kamarádů.

Na chvíli se zamyslela. Uvnitř věděla, že má Tommy pravdu. Jenže teď nemohla narušit pouto s Caren, Emily, Ethanem a Codym. Už ji neignorovali, nezvali ji ven jen kvůli skupinové slevě. Přijali ji víc než kdy předtím. A jí se to líbilo.

„Je to sranda, Tommy," zopakovala potichu po Caren. Asiat se zatvářil raněně, mírně se přihrbil a zastrkal si ruce hlouběji do kapes. Zpod čepice mu vykoukla ofina a částečně mu zakryla oči i s brýlemi. Už se na nikoho nepodíval. Otočil se a odcházel směrem od lavičky, na které ostatní seděli.