náct.✔

°32°

Většinu dní teď přespávala u Emily nebo u Caren. Věděla, že i Madison trávila noci v cizích ložnicích, takže máma a Greg zůstávali doma sami. Když byla ve čtvrtek venku s partou, na chvíli se pokusila vžít do máminy pozice. Na několik sekund se jí stáhlo hrdlo a pocítila lítost. Věděla, že mámu i Grega vztahy v domácnosti trápí, a ani ona, ani Madison tomu nepomáhají.

Jenže s tím nikdo nic nedělal. Sofi pokusy o znovunavázání vztahu s mámou vzdala, protože jí nešla vstříc. A teď neměla ponětí, co si její dcera prožívá.

Otřásla ze sebe lítost a začala se věnovat kamarádům. Těm, kteří tu pro ni na rozdíl od mámy byli. Ethan a Cody kouřili. Caren si po chvíli taky vzala od svého přítele cigaretu a zapálila ji.

„Nesnáším podzim," prohlásila a ošila se na lavičce. Silný vítr jí neustále foukal černé vlasy do obličeje. Všech pět se znovu dívalo na vypuštěnou fontánu, do které už stihly napadat listy. Nikdo už nemusel postávat vedle lavičky, když jich teď bylo o jednoho méně.

Sofi nechtěla myslet na Tommyho. Uvědomila si, že je víc věcí, na které nechce myslet. Vytvořila si v hlavě imaginární seznam.

1. Tommy
2. Máma, Greg a Madison
3. Zhoršující se známky ve škole
4. Její minulé já
5. Zařezávající se tanga

„Sof?" ozvala se Emily. Blondýnka k ní otočila hlavu.

„Jak to je teď mezi tebou a Tommym?"

Caren se k nim se zájmem naklonila. „Co mu na ten vzkaz něco odpovědět? Byla by to prdel."

Ethan a Cody se nad tou představou zatlemili.

Sofi se v myšlenkách přesunula o několik hodin zpátky, kdy s Emily a Caren před první vyučovací hodinou stály u skříněk a probíraly instagramové příspěvky jejich spolužáků.

„Nechápu, že si na sebe ta holka vzala tmavě zelený tričko a oranžový kalhoty. To k sobě přece vůbec nejde!"

„Jo, a kdo má vůbec dneska oranžový kalhoty?"

„Nikdo." Emily nad tím odmítavě vrtěla hlavou a Caren pantomimou předstírala zvracení.

Sofi se podívala na hodiny na chodbě, aby zkontrolovala čas. Pak se otočila ke skříňce a otevřela dvířka. Natahovala se pro učebnici, když si všimla, že jí k nohám přistál kus papíru. Sehnula se pro něj a prohlédla si písmo. Rozhodně nebylo její.

„Co to máš?" zjevila se těsně u ní Emily.

„Nevím," pokrčila rameny Sofi. Caren jí papír vyškubla z ruky a začala nahlas předčítat:

„Milá Sofi, strašně mě mrzí, že spolu nemluvíme. Vím, že se mi vyhýbáš, ale nevím proč a doufám, že se to dá ještě napravit. Prosím, přijď dneska ve čtyři ke škole. Můžeme si o tom popovídat. Mám tě rád. Tommy."

Sofi pobledla tvář. Proč se s ní ještě pořád pokoušel mluvit? Proč ji nenechal na pokoji?

„To je..."

„Trapný," dokončila za Emily Caren. „Je z něj totální ufňukanec. Měl by pochopit, že Sof nemá otravovat. Že jo?" obrátila se na blondýnku. Ta nejistě přikývla.

Šťouchnutí Ethanovým loktem ji přeneslo zpátky do současnosti. „Nebudou náhodou za chvíli čtyři?"

Všichni čtyři se zakřenili a Sofi sklopila hlavu.

„Ty za ním nepůjdeš?" zubil se Cody.

„Ne," odpověděla rozhodně Sofi do svého klína.

„Proč ne? Přece ho tam nechceš nechat beznadějně čekat," rýpl si se smíchem Ethan.

„To nemůžeme dopustit," Cody se na Ethana s úšklebkem zahleděl.

„Cody..." stačila říct Emily, než se oba chlapci naráz zvedli z lavičky.

„Jdete taky, holky?"

I Caren se postavila na nohy a Emily ji po sekundě s váhavým výrazem napodobila.

„Sof?"

Blondýnka dál seděla na chladném dřevě. Zavrtěla hlavou a doufala, že se její kamarádi rozhodnou zůstat v parku.

„Jak chceš," pokrčil rameny Ethan a vykročil opačným směrem od fontány. Caren se bez řečí chytila jeho ruky a Cody se rozešel za nimi. Emily jí věnovala lehký úsměv, než se nechala vést zbytkem party. Když jí zmizeli z dohledu, blondýnka vytáhla promrzlé ruce z kapes kabátu. V jedné z nich svírala kuličku zmuchlaného papíru. Palci ho opatrně narovnala a mlčky hleděla na Tommyho rukopis.