náct.✔

°21°

Začala si nechávat záležet na oblečení. Velké pánské mikiny, které tak ráda nosívala, naházela na jednu hromadu a následně vyhodila. Radši teď místo nich bude nosit elegantní svetříky a vypasované mikiny na zip. Zbavila se volných džín a na jejich místo naskládala ty uplé, ve které její zadek vypadal kulatý. Nakonec vytřídila většinu starých triček a nechala si ta, ve kterých se zdála být dospělejší a ve kterých jí vynikaly prsa.

Hotovo.

Emily a Caren by na ni v tu chvíli určitě byly pyšné - už několikrát jí v minulosti radily, ať si šatník provětrá.

Teď je připravená potkat Simona. Je připravená potkat Simona, protože vypadá dobře.

„Podle mě by s tou holkou bejt neměl," prohlásila Caren, když jedno odpoledne všechny tři seděly u ní na posteli a sledovaly romantický film, na sobě trička přátelství.

„Jenže s ní nakonec skončí," namítla Emily chroustající chipsy. Jedla je jako jediná. Sofi by si bývala dala taky, ale Caren odmítla a jí přišlo trapné se jimi cpát, když je objemnější než ona.

„Já vím, ale podívej se na ni." Caren ukázala na obrazovku. „Nemohli vybrat nějakou hezčí herečku? Tahle má nos velkej jako Jupiter."

„Láska přece není o vzhledu," namítla opatrně Emily.

„Ale je," stála si za svým Caren. „Jenom se zamysli. Kdyby to byla realita, získala by s tím rypákem takovýho kocoura?" Pak si sama odpověděla: „Těžko. Romanťáky jsou v tomhle fakt nereálný."

Sofi sklopila pohled ke svým palcům, které se o sebe třely v jejím klíně. Souhlasila by s Emily, ale to, co řekla Caren, byla nejspíš pravda. V realitě to nefunguje jako v romantických filmech.

Je logický, že tě Charlie nechtěl, vypadala jsi strašně.

Zvuk houslí linoucí se z Carenina notebooku přehlušilo vyzvánění. Se zaúpěním se černovláska zvedla z postele a přesunula se ke stolu, na který se posadila a přiložila si k uchu zřejmě hodně drahý mobil. „Ethane?"

O pár minut později už seděly na zadních sedadlech auta, Ethan za volantem a Cody na místě spolujezdce. Rozjeli se nepřipoutaní. Sofi si toho všimla a ihned to napravila. Upozornila i ostatní, ale ti se jen zachechtali, jako by řekla něco ohromně roztomilého, a dál seděli na kožených sedačkách volně.

Kdyby tady byl Tommy, dal by jim pohlavek a připoutal by je sám.

Po třiceti minutách zastavili před vysokou budovou, která by v pozdním šeru vypadala jako obrovský šedý balvan, kdyby zevnitř škvírkami u zatemněných oken neprosvítaly proužky výrazných barev. I po vypnutí motoru pod sebou Sofi cítila pravidelné vibrace.

„Není to klub?" zamumlala při pohledu z okýnka. Ostatní začali vystupovat z auta, a tak udělala to samé.

„Postřeh," konstatoval Cody.

„Říkali jste, že jedeme za Ethanovým kámošem," namítla nervózně blondýnka.

„Vždyť jo," pokrčil rameny zmíněný a nasadil si kšiltovku, „vlastní to tu."

Emily ji objala kolem ramen a vedla ke vchodu. „Neboj, bude to super."

Sofi v klubu nikdy nebyla. Věděla, že tam její kamarádky chodí, ale pozvání, aby šla s nimi, vždycky pevně odmítla. Jen podle vyprávění si byla jistá, že takové místo není nic pro ni.

Zadní vchod budovy se otevřel a nechal tak na moment průchod neviditelné vlně hudby a světel. Ležérním krokem se k nim přiblížila mužská postava a nastavila ruku, když rozpoznala Ethana.

„Wille," zachechtal se Ethan pleskl svojí dlaní o jeho. Proč se kamarádí s dospělým chlapem? „Tohle jsou Cody, Caren, Emily a Sofi."

Will na celou partu přátelsky kývl hlavou a všechny piercingy na jeho obličeji se zahoupaly. Pak se k nim otočil zády a vykročil zpátky ke dveřím. „Pojďte dál, děcka."

Vešli do rozlehlé vydýchané místnosti a Sofi potlačila tendenci zacpat si uši. Evidentně tu byli nejmladší. Napravo od nich svítil obležený bar, dál už bylo vidět jen moře tancujících lidí. Než se stihla zhluboka nadechnout, Emily jí vtlačila do rukou drink s malým paraplíčkem. O pár desítek minut později už se celá její parta pohybovala do rytmu hudby, jen ona držela v dlaních plnou skleničku a nervózně se rozhlížela kolem sebe.

„Sofiiiiiii," přitančila k ní po několika písničkách Caren s úsměvem od ucha k uchu. „Bavíš se?"

„Asi bych radši jela domů," vysoukala ze sebe s ostychem blondýnka.

„Neslyším tě, Sofinko," zasmála se její kamarádka, „musíš křičet!" Poslední slovo zavřeštěla jako názornou ukázku.

„Říkala jsem, že bych chtěla domů!" zopakovala to hlasitěji. Caren shodila svůj zářivý úsměv a přestala přešlapovat nohama do rytmu.

„Napila ses toho vůbec?" ukázala na její drink.

„Jo, trochu... Hele, necítím se tu dobře. Kdyby Ethan neznal Willa, ani nás sem nepustí. Nemáme tu co dělat."

Carenina hruď se zvedla a v zápětí klesla, takže Sofi předpokládala, že si povzdechla. Pak jí položila ruku na rameno a zadívala se na ni modrýma očima.

„Měla jsem tušit, že tě sem nemáme brát. Vždycky jsi taková byla."

„Jaká?"

„No, taková... upjatá."

Sofi nevěděla, co na to říct. Nepřipadala si upjatá. Zúčastňovala se přátelských společenských aktivit, třeba vycházek do kin, oslav spolužáků, dokonce i laser game. Ne vždycky, ale většinou. To, co podnikali teď, na ni ale přece jen bylo příliš.

„Prostě by ses měla víc odvázat," shrnula to Caren s opět vyceněnýma zubama a nechala se vtáhnout Ethanovou rukou do shluku lidí.

Sofi si dřepla na barovou stoličku a nechala se okukovat aspoň o sedm let starším chlapíkem sedícím dvě místa od ní.

Stejně se teď domů nedostane.